2 Corinthians 10

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1Já sám pak, Pavel, napomínám vás skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který jsa přítomen, jsem pokorný mezi vámi, jsa však vzdálen, odvažuji se na vás.

2Prosím však (vás), abych až budu přítomen (u vás), nemusil odvážiti s tou důvěrou, s kterou, jak se myslí o mně, osměluji se proti jistým lidem, kteří se o nás domnívají, že žijeme podle těla.

3Neboť ačkoli žijeme v těle, nežijeme podle těla.

4Vždyť zbroj našeho bojováni není tělesná, nýbrž mocná pro Boha ke zboření hradeb,

5ježto my boříme myšlenky (mudrácké) a všecku vyvýšeninu, která se povyšuje proti poznání Božímu, a jímáme všelikou mysl v poslušenství Kristovo

6a jsme hotovi potrestati každou neposlušnost, až se naplní poslušnost vaše.

7Na to hleďte, co jest před očima. Důvěřuje-li si někdo, že jest Kristův, suď opět u sebe, že tak, jako on jest Kristův, jsme i my.

8Neboť bych se i něco více pochlubil mocí naší, kterou Pán dal nám ke vzdělání a nikoli ke zkáze vaší, nebudu zahanben.

9Aby se (však) nezdálo, že vás straším skrze listy - říkají totiž:

10„Listy jsou závažné a mocné, ale přítomnost osobní jest slabá a řeč nicotná“ -

11takový (člověk) pomysli, že jakými jsme ve slově skrze listy, jsouce nepřítomni, takovými jsme též ve skutku, jsouce přítomni.

12Neboť se neosmělujeme rovnati se neb přirovnávati se k jistým lidem (z těch), kteří sami se doporučují, ale měříce se sami sebou a přirovnávajíce se sami k sobě jsou nesmyslní.

13My však se nebudeme chlubiti bez míry, nýbrž podle míry pravidla, které Bůh nám přidělil jako míru, totiž abychom přišli až i k vám!

14Neboť se nenatahujeme přespříliš, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým;

15nechlubíme se bez míry pracemi cizími, naději však máme, že poroste-li vaše víra, budeme zveličeni mezi vámi podle pravidla našeho přehojně,

16(tak totiž), že bychom kázali evangelium (také) v krajinách za vámi ležících, a nechlubili se v cizím údělu věcmi (již od jiného) spravenými.

17Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub,

18neboť ne ten jest osvědčen, kdo sám se chválí, nýbrž ten, koho Bůh chválí.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →