James 1

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

Jump to: Chapter 2 →

1Jakub, služebník Boha a Pána (našeho) Ježíše Krista, (vzkazuje) pozdravení dvanácteru pokolení, která jsou v rozptýlení.

2Za čirou radost to mějte, bratři moji, když upadnete v rozličná pokušení,

3vědouce, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost;

4vytrvalost však buď v díle dokonalá, abyste byli dokonalí a celí, v ničem pozadu nezůstávajíce.

5Postrádá-li někdo z vás moudrosti, žádej (jí) od Boha, jenž dává všem prostě a neomlouvá, a bude mu dáno.

6Žádej však ve víře, nic nepochybuje; neboť kdo pochybuje, podobá se vlně mořské, která větrem se čeří a zmítá;

7jen ať se nedomnívá člověk takový, že dostane něco od Pána,

8muž to dvojí mysli, nestálý na všech cestách svých.

9Chlub se pak bratr ponížený svojí vznešeností;

10bohatec (ať se chlubí) svojí ponížeností, ježto pomine jako květ trávy.

11Neboť slunce vzejde s žárem a usuší trávu, a květ její opadne a krása tvářnosti její zanikne; tak i bohatý uvadne na svých cestách.

12Blahoslavený člověk, jenž vytrvá v pokušení, neboť když bude zkušen, obdrží korunu života, kterou Bůh zaslíbil těm, kteří ho miluji.

13Nikdo jsa pokoušen neříkej: „Od Boha jsem pokoušen“, neboť Bůh nemůže býti pokoušen ke zlému, sám pak nepokouší nikoho.

14Ale každý bývá pokoušen jsa lákán a vnaděn od své (vlastní) žádosti;

15potom žádost počavši, rodí hřích; hřích pak byv dokonán, plodí smrt.

16Nemylte se (tedy), milovaní bratři moji;

17všecko dání dobré a každý dar dokonalý jest s hůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny, ani z obratu zastínění.

18Dobrovolně (zajisté) zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou tvorstva jeho.

19Víte to, milovaní bratři moji. Budiž však každý člověk rychlý ke slyšení, ale zdlouhavý k mluvení, zdlouhavý ke hněvu,

20neboť hněv člověka nekoná spravedlnosti Boží.

21Proto odvrhnouce všecku nečistotu a všechen pozůstatek špatnosti, ujměte v tichosti vštípené slovo, které může spasiti duše vaše.

22Buďte však činiteli slova a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

23Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne činitelem, ten se podobá člověku, jenž patří na přirozenou tvářnost svou v zrcadle;

24on totiž na sebe popatří a odejde, a hned zapomene, jaký byl.

25Kdo však pohlédne v dokonalý zákon svobody a při něm vytrvá, nejsa posluchačem zapomínavým, nýbrž činitelem díla, ten bude blahoslavený ve svém konání.

26Domnívá-li se pak někdo, že jest nábožný, ale nedrží na uzdě svého jazyka, nýbrž klame srdce své, toho nábožnost jest bez užitku.

27Nábožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem jest tato: Navštěvovati sirotky i vdovy v soužení jejich a zachovati se neposkvrněným od toho světa.

Jump to: Chapter 2 →