Philippians 2

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Jestli tedy jaké povzbuzení v Kristu, jestli jaká potěcha lásky, jestli jaké společenství Ducha, jestli jaká srdečnost a slitovnost,

2naplňte radost mou tak, abyste totéž smýšleli, touž lásku majíce, stejnomyslně jedno smýšlejíce,

3nic podle sobectví, ani podle ctižádosti, nýbrž v pokoře pokládajíce jeden druhého za lepšího než sebe,

4ne tak, abyste hleděli každý věcí svých, nýbrž tak, abyste hleděli každý také toho, co jest jiných.

5To smýšlení mějte v sobě, které bylo i v Kristu Ježíši,

6jenž jsa ve způsobě Boží, nepokládal toho za věc uloupenou, že jest rovný Bohu,

7nýbrž sebe sama zmařil přijav způsobu služebníka tím, že podobným se stal lidem a ve vnějším zjevu svém byl shledán jako člověk.

8Ponížil sebe sama stav se poslušným až k smrti, a to k smrti kříže.

9Proto také Bůh povýšil ho a dal mu jméno, které jest nade všecko jméno,

10aby ve jménu Ježíšově pokleklo veškeré koleno, nebešťanů, pozemčanů i těch, kteří jsou v podsvětí,

11a aby každý jazyk vyznal, že Pánem jest Ježíš Kristus ke slávě Boha Otce.

12Proto, miláčkové moji, jako jste vždycky poslechli, pracujte s bázní a třesením o své spáse, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž i nyní mnohem spíše v mé nepřítomnosti;

13neboť Bůh jest to, jenž působí ve vás i chtění i konání podle dobré vůle (své).

14Všecko čiňte bez reptání a bez rozpakování se,

15abyste byli bez úhony a čisti, neposkvrněnými dítkami Božími uprostřed pokolení nešlechetného a převráceného, mezi nimiž se jevíte jako světla na světě, chovajíce slovo života,

16a to mně na chloubu ke dni Kristovu, poněvadž jsem neběžel nadarmo ani nadarmo se nenamáhal,

17nýbrž bychť i v oběť proléván byl, nad obětováním a přisluhováním víry vaší budu se radovati, a to s vámi všemi radovat se budu.

18Podobně však radujte se i vy, a to se mnou se radujte.

19Doufám v Pánu Ježíši, že v brzku pošlu k vám Timotea, abych i já byl dobré mysli seznaje vaše okolnosti;

20nemám totiž nikoho (jiného) stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral o vaše věci,

21neboť všichni hledají věcí svých, a ne těch, které jsou Ježíše Krista.

22Kterak on se osvědčil, víte, neboť jako dítko otci sloužil se mnou v evangeliu.

23Toho tedy doufám, že k vám pošlu hned, jak uvidím, co se stane se mnou.

24Důvěřuji však v Pánu, že také sám v brzku k vám přijdu.

25Za potřebno však pokládám poslati k vám Epafrodita, mého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, vašeho pak vyslance a přisluhovatele mých potřeb,

26neboť toužil po všech vás a byl smuten, poněvadž jste uslyšeli, že se rozstonal.

27A on rozstonal se na smrt; ale Bůh smiloval se nad ním, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

28Spěšně proto posílám ho, abyste spatříce jej opět, se zaradovali, a já abych byl méně zarmoucen.

29Přijměte ho tedy v Pánu s veškerou radostí a mějte takové v úctě,

30neboť pro dílo Kristovo přiblížil se až k smrti, odváživ se života, aby nahradil to, že vy jste scházeli při službě pro mne.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →