Romans 3

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Kterou tedy přednost má žid, aneb který prospěch jest z obřízky?

2Velikou každým řádem. První, že jsou jim svěřeny výpovědi Boží.

3Ale což, jestli někteří z nich neuvěřili? Zmaří jejich nevěra věrnost Boží?

4Nikoliv, nýbrž „budiž Bůh pravdomluvný, každý pak člověk lhář,“ jakož jest psáno: „Abys byl shledán spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, když souzen býváš.“

5Jestli však nepravost naše staví na světlo spravedlnost Boží, co díme? Jest nespravedliv Bůh, který vypouští hněv? (Po lidsku to pravím.)

6Nikoliv, sic kterak bude Bůh souditi ten svět?

7Neboť jestli pravda Boží vynikla mou lží k jeho slávě, proč právě já mám jako hříšník býti odsuzován?

8A proč bychom, jak se o nás praví pomluvou a jak někteří tvrdí, že říkáme, nečinili věcích zlých, aby vzešly dobré? Jejich odsouzení jest spravedlivé.

9Co tedy? Předčíváme je? Nikoli. Vždyť jsme svrchu obvinili židy i pohany, že všichni jsou pod hříchem,

10jak jest psáno: „Není člověka spravedlivého;

11není moudrého, není, kdo by hledal Boha.

12Všichni se odchýlili, vesměs stali se neužitečnými; není, kdo by činil dobré, není ani jediného.

13Hrobem otevřeným jest hrdlo jejich, svými jazyky jednají lstivě, jed hadí jest pod jejich rty.

14Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti;

15nohy jejich jsou rychlé ku prolévání krve, zkáza a bída na cestách jejich,

16a cesty pokoje nepoznali.

17Není bázně Boží před očima jejich.“

18Víme však, že všecko, co zákon praví, mluví k těm, kteří jsou pod zákonem,

19aby všecka ústa se odmlčela a veškeren svět se uznal před Bohem vinným;

20neboť ze skutků zákona nebude ospravedlněn před ním nižádný člověk, ježto skrze zákon přichází poznání hříchu.

21Nyní však zjevena jest spravedlnost Boží bez zákona, jsouc osvědčována zákonem i proroky,

22míním to spravedlnost Boží, která (přichází) věrou v Ježíše Krista ke všem a to na všecky, kteří věří (v něho); není totiž rozdílu,

23neboť všichni zhřešili a potřebují slávy Boží,

24ospravedlněni pak bývají zdarma jeho milostí (a to) pro vykoupení skrze Krista Ježíše,

25kterého Bůh představil v jeho krvi jako oběť smírnou skrze víru, aby ukázal svou spravedlnost (vzhledem k tomu), že hříchy dříve spáchané opomíjel (trestati)

26ve své shovívavosti, (jakož i) aby ukázal svou spravedlnost v čase nynějším, by sám byl spravedliv a též ospravedlňoval toho, kdo jest z víry Ježíše Krista.

27Kde tedy jest chlouba tvá? Jest vyloučena. Kterým zákonem? Skutků-li? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

28Neboť soudíme, že člověk bývá ospravedlňován věrou bez skutků zákona.

29Či jest snad Bůh toliko (Bohem) židů? Není-liž i (Bohem) pohanů? Ano, i pohanů,

30neboť jest jeden Bůh, jenž ospravedlňuje obřízku z víry a neobřízku skrze víru.

31Rušíme snad tedy věrou zákon? Nikoli, nýbrž stvrzujeme zákon.

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →