2 Corinthians 2

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Rozhodl jsem se sám u sebe, že k vám nepřijdu po druhé v zármutku,

2neboť zarmucujili já vás, kdo pak může potěšili mne? Snad ten, koho zarmucuji já?

3A to právě [vám] píši, abych při svém příchodu neměl zármutek [nad zármutek] z těch, z nichž bych se měl radovati. Mám důvěru ve vás všechny, že moje radost je (radostí) vás všech.

4Neboť z veliké tísně a úzkosti srdce vám píši s mnoha slzami, nikoliv abyste se zarmoutili, nýbrž abyste poznali lásku, kterou mám zvláště k vám.

5Zarmoutil-li však někdo, nezarmoutil (jen) mne, nýbrž částečně, abych nenadsazoval, vás všechny.

6Pro takového vinníka dostačuje ten trest, kterého se mu dostalo od většiny,

7takže je naopak lépe, abyste mu odpustili a jej potěšili, aby se přílišným zármutkem ten vinník nestrávil.

8Proto vás vyzývám, abyste (veřejně) ztvrdíli lásku k němu.

9Vždyť proto vám také píší, abych poznal vaši osvědčenost, zda jste ve všem poslušní.

10Komu však odpouštíte něco, tomu odpouštím i já. Neboť co jsem odpustil i já, měl-li jsem co odpustit, odpustil jsem kvůli vám před Kristem,

11abychom nebyli oklamání satanem, neboť nejsou mám neznámy jeho úmysly.

12Když pak jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo a dveře mi byly otevřeny v Pánu,

13neměl jsem vnitřního pokoje, poněvadž jsem nenalezl svého bratra Tita, ale rozloučiv se s nimi, odebral jsem se do Makedonie.

14Ale díky Bohu! Ten nám dává vždycky vítěziti v Kristu [Ježíši] a skrze nás na každém místě šíří vůni poznání sebe.

15Neboť jsme Kristovou libou vůní pro Boha mezi těmi, kdož docházejí spásy, i mezi těmi, kdož hynou:

16těmto smrtelnou vůní k smrti, oněm životodárnou vůní k životu. A kdo je k tomu způsobilý?

17Nejsme zajisté jako mnozí, kdož porušují slovo Boží, nýbrž mluvíme z upřímnosti jako z Boha a před Bohem v Kristu.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →