Hebrews 8

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 7 Jump to: Chapter 9 →

1Hlavní pak věcí při tom, o čem mluvíme, jest: Máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu velebnosti v nebesích,

2koná kněžskou službu ve svatyni, a to ve svatostánku pravém, který postavil Hospodin, a ne člověk.

3Každý velekněz bývá totiž ustanovován k tomu, aby obětoval dary a oběti. Proto je potřebí, aby také Ob měl něco, co by obětoval.

4Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, poněvadž tu jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona,

5a ti slouží předobrazu a nástinu nebeské svatyně, a to podle příkazu daného Mojžíšovi, když měl vystavěti stánek. Řekl (Bůh): „Hleď, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře!“

6Avšak On obdržel tím vznešenější službu kněžskou, čím vznešenější jest i úmluva, jíž je prostředníkem, neboť ta jest ustanovena na vznešenějších zaslíbeních.

7Kdyby totiž ona první (úmluva) byla bývala bez nedostatků, nebylo by oprávnění pro druhou.

8Vždyť jim činí výtku slovy: „Hle, přijdou dnové, praví Pán, a uzavřu novou úmluvu s izraelským i s judským národem;

9avšak ne takovou úmluvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v ten den, v který jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Poněvadž oni nevytrvali v mé úmluvě, proto já jsem jimi pohrdl, praví Pán.

10Toto je totiž úmluva, kterou uzavřu s izraelským národem po oněch dnech, praví Pán: Vložím své zákony do jejich mysli a vepíši je v jejich srdce, a budu jim Bohem, a oni budou mým lidem.

11A nikdo nebude poučovati svého spoluobčana a nikdo svého bratra těmito slovy:,Poznej Pána!' Neboť všichni z nich, od maličkého až do velikého, budou mě znáti,

12protože budu míli slitování s jejich nepravostmi, a na jejich hříchy nebudu již vzpomínati.“

13Mluví-li však o „nové“ (úmluvě), prohlašuje první za zastaralou; ale co vetší a stárne, je blízko zániku.

← Chapter 7 Jump to: Chapter 9 →