Revelation 11

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →

1I byla mi dána třtina podobná holi a řeklo se mi: „Vstaň a změř Boží chrám, oltář i ty, kdo se v něm klanějí Bohu,

2ale vynech vnější chrámovou předsíň. Tu neměř, neboť byla dána pohanům, a ti budou dvaačtyřicet měsíců šlapati po svatém městě.“

3„A dám svým dvěma svědkům (rozkaz), a budou prorokovati v kajícném šatu tisíc dvě stě šedesát dní.

4To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, stojící před Pánem země.

5A chce-li jim někdo ublížiti, vyrazí oheň z jejich úst a stráví jejich nepřátele; ano, chce-li jim někdo ublížiti, bude též takto usmrcen.

6Ti mají moc zavříti nebe, aby nepršelo ve dny jejich prorokování. Mají moc nad vodami obraceti je v krev a bíti zemi jakoukoli ranou, kolikrát by chtěli.“

7„Až pak skončí své svědectví, počne šelma, vystupující z propasti, válku proti nim a přemůže je a usmrtí.

8A jejich těla budou ležeti na ulicích velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde také jejich Pán byl ukřižován.

9I budou se dívati na jejich těla (lidé) z kmenů, pokolení, jazyků a národů po tři a půl dne a nedovolí, aby jejich těla byla pochována do hrobu.

10Obyvatelé země se budou nad nimi radovati a veseliti a budou si navzájem posílati dary, poněvadž ti dva proroci trápili obyvatele země.“

11Ale po půltřetím dni vešel do nich od Boha duch života. I postavili se na nohy, a veliká bázeň se zmocnila těch, kdož je viděli.

12A uslyšeli mocný hlas s nebe, jak k nim praví: „Vstupte sem!“ I vystoupili před očima svých nepřátel v oblace do nebe.

13A v tu hodinu nastalo veliké zemětřesení; desetina města se zřítila a sedm tisíc lidí bylo při tom zemětřesení usmrceno. Ostatní se však zalekli a vzdali čest Bohu na nebi.

14Druhé „běda“ pominulo. Hle, třetí „běda“ přijde brzy!

15I zatroubil sedmý anděl. Tu se ozvaly v nebi mocné hlasy a volaly: „Královské moci nad tímto světem se dostalo Pánu našemu a jeho Pomazanému, a bude kralovati na věky věků. [Amen.]“

16A těch čtyřiadvacet starců sedících na svých trůnech před Bohem padlo na tváře a poklonilo se Bohu

17se slovy: „Pane, Bože všemohoucí, jenž jsi a jenž jsi byl [a jenž budeš], děkujeme ti, že jsi převzal svou velikou moc a ujal ses vlády.

18Neboť se rozhněvaly národy, a přišel tvůj hněv i čas soudit mrtvé, abys odměnil své služebníky: proroky a světce i ty, kdož ctí tvoje jméno, malé i velké, a abys zničil ty, kdož zkazili zemi.“

19I otevřel se Boží chrám na nebi a ukázala se archa úmluvy v jeho chrámě; nastalo blýskání, hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →