2 Corinthians 1

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

Jump to: Chapter 2 →

1Pavel, apoštol Krista Ježíše z vůle Boží, a bratr Timothej církvi Boží v Korintě se všemi svatými v celé Achaji.

2Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

3Požehnaný buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, nejmilosrdnější Otec a Bůh veškeré útěchy;

4on nás to těší ve všelikém našem soužení, abychom my byli schopni potěšit ty, kdo jsou v jakékoliv tísni, potěšit tím, čím nás potěšuje Bůh.

5Neboť jako jsme zahrnování Kristovým utrpením, tak se nám dostává skrze Krista i hojné útěchy.

6Ať jsme tedy souženi, je to pro vaši útěchu a spásu; ať jsme potěšováni, je to pro vaše potěšení, které působí ve snášení týchž utrpení, která trpíme i my.

7A máme o vás pevnou naději, protože víme, že, jako jste účastni utrpení, tak i útěchy.

8Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o soužení, které nás stihlo v Asii, jak na nás velmi těžce dolehlo nad síly, takže jsme pozbyli veškeré naděje v život.

9Ale sami v sobě jsme měli rozsudek smrti, a to proto, abychom nedoufali v sebe, nýbrž v Boha, který křísí mrtvé.

10On nás to zachránil z takové smrti a stále zachraňuje; v něho pak doufáme, že i nadále bude zachraňovat,

11když i vy nám přispíváte svými modlitbami, aby od mnoha osob za dar, kterého se nám dostalo, byly vzdány díky, skrze mnohé pro nás.

12Naší chloubou totiž je toto: svědectví našeho svědomí, že jsme žili na tomto světě, hlavně však před vámi, v prostnosti srdce a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.

13Neboť nic jiného není v našem psaní k vám, než co v něm čtete a poznáváte. Doufám pak, že dokonale poznáte,

14jak jste nás i částečně poznali, že jsme vaše chlouba, jak i vy naše v den našeho Pána Ježíše.

15A v této důvěře chtěl jsem k vám prve přijít, abyste měli druhou milost,

16a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být doprovozen do Judska.

17Když jsem tedy měl toto v úmyslu, zachoval jsem se lehkovážně? Nebo snad podle svých choutek zamýšlím to, co zamýšlím, takže je u mne, ano, ano', i, ne, ne'?

18Ale jak je Bůh věrný, v našich slovech k vám není, ano' i, ne'.

19Neboť Syn Boží Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali, já totiž, Silvan a Timothej, nebyl, ano i, ne', nýbrž, ano' v něm se stalo.

20Všeliká totiž zaslíbení Boží v něm jsou, ano'; proto také skrze něho (zní) Amen Bohu k slávě skrze nás.

21Bůh pak, který nás s vámi utvrzuje v Kristu a který nás pomazal,

22ten nám také vtiskl pečeť a dal závdavek Ducha nám do srdce.

23Dovolávám se tedy Boha za svědka na svou duši, že (to bylo) ze šetrnosti k vám, (když) jsem dosud nepřišel do Korintu.

24Ne že bychom chtěli nad vámi panovat ve věcech víry, ale jsme jen pomocníky vaší radosti; vždyť ve víře stojíte pevně.

Jump to: Chapter 2 →