2 Samuel 16

Czech Ekumenicky

← Chapter 15 Jump to: Chapter 17 →

1Sotvaže David přešel přes vrchol, jde mu vstříc Mefíbóšetův sluha Síba se spřežením osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů, sto hrud sušených hroznů, sto košíků letního ovoce a měch vína.

2Král se Síby zeptal: "K čemu máš tyhle věci?" Síba odvětil: "Osly pro královský dům k jízdě, chléb s ovocem k jídlu pro družinu a víno, aby se unavený mohl na poušti napít."

3Král dodal: "A kde je syn tvého pána?" Síba králi řekl: "Ten vyčkává v Jeruzalémě. Řekl totiž: »Dnes mi izraelský dům vrátí království mého otce.«"

4Král Síbovi pravil: "Hle, všechno, co patří Mefíbóšetovi, je tvé!" Síba odvětil: "Skláním se. Kéž najdu u tebe přízeň, králi, můj pane."

5Když král David přicházel k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil

6a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři.

7Při svém zlořečení volal Šimeí takto: "Táhni, táhni, vrahu, ničemníku!

8Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!"

9Tu řekl králi Abíšaj, syn Serújin: "Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu."

10Ale král odvětil: "Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? On zlořečí, protože mu Hospodin řekl: »Zlořeč Davidovi!« Kdo se potom smí ptát: »Proč to děláš?«"

11A David Abíšajovi a všem svým služebníkům řekl: "Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin.

12Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!"

13David se svými muži pokračoval v cestě a Šimeí se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

14Král a všechen lid, který byl s ním, přišli unavení na místo, kde si oddechli.

15Abšalóm a všechen lid, izraelští muži, vstoupili do Jeruzaléma; byl s ním i Achítofel.

16Když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, pozdravil Abšalóma: "Ať žije král! Ať žije král!"

17Abšalóm Chúšajovi řekl: "Tak se odvděčuješ svému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?"

18Chúšaj Abšalómovi odpověděl: "Nikoli! Koho vyvolil Hospodin a všechen tento lid i všichni izraelští muži, s tím budu a u toho zůstanu.

19A pak, komu bych měl sloužit? Přece jeho synu. Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě."

20Abšalóm řekl Achítofelovi: "Poraďte, co máme dělat."

21Achítofel Abšalómovi odvětil: "Vejdi k ženinám svého otce, které ponechal, aby střežily dům. Celý Izrael uslyší, že jsi vzbudil u svého otce nelibost, a všichni, kdo jsou s tebou, začnou jednat rozhodně."

22Proto postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm před zraky celého Izraele vešel k ženinám svého otce.

23Radit se s Achítofelem, který byl v těch dnech rádcem, bylo jako doptávat se na božské slovo. Tak tomu bylo s každou Achítofelovou radou, dávanou jak Davidovi, tak Abšalómovi.

← Chapter 15 Jump to: Chapter 17 →