Mark 4

Czech Ekumenicky

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.

2Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:

3"Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.

4Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.

5Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.

6Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

7Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

8A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."

9A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

10A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.

11I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,

12aby 'hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno'."

13Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?

14Rozsévač rozsívá slovo.

15Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.

16A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.

17Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.

18U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,

19ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.

20Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."

21A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?

22Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.

23Kdo má uši k slyšení, slyš!"

24Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.

25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."

26Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;

27ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.

28Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.

29A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."

30Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

31Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;

32ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."

33V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.

34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.

35Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"

36I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

37Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.

38On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"

39Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.

40A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"

41Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →