1 Chronicles 29

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 28 Jump to:

1A Dávíd, král, řekl všemu sejití: Šalomoun, můj syn, jediný, v něm ž Bůh našel zálibu, je mlád a útlý, a dílo je veliké, neboť ne pro člověka bude ten to palác, nýbrž pro Hospodina, Boha.

2I připravil jsem podle vší své schopnosti pro dům mého Boha zlato na věci ze zlata a stříbro na věci ze stříbra a mosaz na věci z mosazi a železo na věci ze železa a dříví na věci z dříví a onyxové kameny, totiž sady, kameny třpytivé a pestré a všemožné drahé kameny a kameny mramorové v hojnosti.

3A nadto jsem ve svém zalíbení v domě mého Boha (mám zvláštní poklad zlata a stříbra) dal na dům svého Boha navíc, kromě všeho, co jsem pro dům svatyně připravil,

4tři tisíce kikkárů zlata, ze zlata z Ófíru, a sedm tisíc kikkárů čištěného stříbra k potažení stěn budov,

5zlata na věci ze zlata a stříbra na věci ze stříbra a na všechnu práci rukama řemeslníků. Kdo ještě se dnes dobrovolně uvoluje naplnit svou ruku pro Hospodina?

6I uvolili se dobrovolně představení otců a představení kmenů Isráélových a velitelé tisíců a set, a ze správců králova majetku,

7a dali na práci na Božím domě pět tisíc kikkárů zlata a myriádu adarkónů a deset tisíc kikkárů stříbra a myriádu a osm tisíc kikkárů mosazi a sto tisíc kikkárů železa.

8A co u koho bylo nalezeno kamenů, dali do pokladnice pod správu Jechíéla, Géršunního.

9A lid, ti se zaradovali nad jejich dobrovolným oddáním, že se Hospodinu dobrovolně oddali s nerozděleným srdcem, a i Dávíd, král, se zaradoval velikou radostí.

10A Dávíd se před očima všeho sejití jal velebit Hospodina; i řekl Dávíd: Budiž veleben ty, Hospodine, Bože Isráéle, našeho otce, od věčnosti a ž po věčnost!

11Tobě, Hospodine, patří velikost a mohutnost a sláva a vítězství a důstojnost, ano, vše v nebesích a na zemi; tobě, Hospodine, patří kralování, a no, jenž se pozvedáš vůči všemu jako hlava;

12a zpřed tvé tváře pochází bohatství a čest a ty nade vším vládneš, a v tvé ruce je moc a mohutnost a v tvé ruce je dodat velikosti a udělit sílu komukoli.

13Nuže tedy my, náš Bože, tobě děkujeme a jménu tvé slávy velebení přinášíme;

14vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že smíme podržovat schopnost takto se dobrovolně oddat? Vždyť to vše je od tebe a z tvé ruky ti dáváme,

15neboť my jsme před tvou tváří cizinci a podruhové jako všichni naši otcové; naše dni na zemi jsou jako stín a není naděje.

16Hospodine, náš Bože, všechna tato hojnost, již jsme ti připravili k budování domu tvému svatému jménu, ta je z tvé ruky a to vše patří tobě.

17A vím, můj Bože, že ty zkoušce podrobuješ srdce a oblibuješ upřímnost; já jsem v upřímnosti svého srdce ze svého vlastního popudu toto vše daroval a nyní s radostí vidím tvůj lid, ty, kdo zde jsou přítomni, dobrovolně se ti oddávat.

18Hospodine, Bože Abráháma, Isáka a Isráéle, našich otců, zachovej toto navždy jako předmět myšlenek srdce tvého lidu a usměrni jejich srdce k tobě.

19A Šalomounovi, mému synu, dej srdce nerozdělené k zachovávání tvých rozkazů, tvých svědectví a tvých ustanovení, a k vykonávání toho všeho a k zbudování paláce, pro nějž jsem učinil přípravy.

20A Dávíd řekl všemu sejití: Nuže, velebte Hospodina, svého Boha. I jali se, všechno sejití, Hospodinu, Bohu jejich otců, přinášet velebení, a schýlili hlavy a poklonili se Hospodinu a králi.

21A nazítří po tomto dni se jali Hospodinu obětovat oběti a vznášet Hospodinu vzestupné oběti: Tisíc býků, tisíc beranů, tisíc jehňat a úlitby k nim, a no, oběti v hojnosti za všechen Isráél;

22a v onen den se před tváří Hospodinovou s velikou radostí jali jíst a pít, a Šalomounovi, synu Dávídovu, po druhé odevzdali kralování a pomazali ho Hospodinu za panovníka; a stran Cádóka, toho za kněze.

23I usedl Šalomoun jako král na trůn Hospodinův místo Dávída, svého otce, a došel prospěchu a prokazovali mu, všechen Isráél, poslušnost,

24a všichni hodnostáři a mocní a také všichni synové krále Dávída se podrobili Šalomounovi, králi.

25A Hospodin Šalomouna učinil nanejvýš velikým před očima všeho Isráéle a vložil na něho důstojnost království, jaké se ne do stalo na žádného krále nad Isráélem před ním.

26Tak kraloval Dávíd, syn Jíšajův, nade vším Isráélem;

27a dní, co nad Isráélem kraloval, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě

28a umřel v pěkných šedinách, nasycen dny, bohatstvím a slávou, a kralování se místo něho ujal Šalomoun, jeho syn.

29A věci Dávída, krále, první a poslední, hle je, jsou při psány k slovům Samúéla, vidoucího, a k slovům Náthána, proroka, a k slovům Gáda, vidoucího,

30se vším jeho kralováním a jeho hrdinstvím a s časy, jež přešly nad ním a nad Isráélem a nade všemi královstvími zemí.

← Chapter 28 Jump to:

Recommended Reading

Commentary 1 Chronicles Commentaries → Devotional 1 Chronicles Devotional Guide → Get This Bible PMPZ Study Bible →