Ecclesiastes 3

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Ke všemu je stanovená doba a je čas ke každé záležitosti pod nebesy:

2čas k rození a čas k umírání, čas k vysazování a čas k vytrhávání vysázeného,

3čas k zabíjení a čas k hojení, čas k boření a čas k budování,

4čas k pláči a čas k smíchu, čas nářku a čas poskakování,

5čas k zahazování kamení a čas ke hromadění kamení, čas k objímání a čas ke vzdalování od objímání,

6čas k hledání a čas ke smiřování se ztrátou, čas k zachovávání a čas k zahazování,

7čas k roztrhávání a čas k sešívání, čas k mlčení a čas k mluvení,

8čas k milování a čas k nenávidění, čas k boji a čas k pokoji.

9Co za užitek má ten, kdo pracuje v tom, v čem se lopotí?

10Uviděl jsem všechnu plahočinu, již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní.

11On vše činí přiměřeně v svůj čas, i věčnost dal v jejich srdce, jenže člověk nemůže postihnout skutky, jež uskutečňuje Bůh, od začátku a ž do konce.

12Poznal jsem, že pro ně není blaha, leč radovat se a činit dobře ve svém životě,

13a č i když kterýkoli člověk může jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě, je to Boží dar.

14Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, to je navždy, nelze k tomu přidat a nelze od toho odnít; to Bůh činí, aby měli úctu před blízkostí jeho tváře.

15To, co je, to již bylo, a co se má stát, již je, a Bůh vyhledává, co minulo.

16A ještě jsem pod sluncem shledal: místo práva - tam zlovůle, a místo spravedlnosti - tam zlovůle.

17Já jsem si ve svém srdci řekl: Bůh bude soudit spravedlivého i zlovolného, neboť tam je čas ke každé záležitosti a na každý skutek.

18Já jsem si ve svém srdci řekl: Stran povahy dětí člověka - to je k jich vyzkoušení Bohem a aby shledali, že oni jsou jako zvěř, oni sami v sobě.

19Vždyť osud dětí člověka a osud zvěře - a no, mají jeden osud - jak smrt tohoto, tak smrt onoho, a všichni mají jeden dech a není přednosti člověka před zvěří, neboť to vše je marnost;

20to vše odchází k jednomu místu, to vše vzniklo z prachu a to vše se k prachu vrací.

21Kdo zná ducha dětí člověka? Zda se on pozvedá k vystoupení? A duch zvěře, zda on sestupuje k spodku země?

22I shledal jsem, že není lepšího než aby se člověk radoval ve svých činnostech, neboť to je jeho podíl; ano, kdo ho může přivést k nahlédnutí v to, co bude po něm?

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →