bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
/
Mark 5
Mark 5
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
← Chapter 4
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 6 →
1
I připluli na druhý břeh moře do kraje Gadařanů;
2
a hned při jeho vyjití z lodi mu z hrobek vyšel naproti jeden člověk posedlý nečistým duchem,
3
jenž měl bydliště v hrobkách a nikomu se nedařilo ho svázat, ani řetězy,
4
protože ho často okovy a řetězy svázaného měli a ty řetězy byly od něho přervány a okovy rozdrceny, a nikdo nebyl schopen ho zkrotit.
5
A ustavičně, nocí i dnem, v hrobkách a v horách křičel a sám sebe zraňoval kameny.
6
Vida však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu,
7
a vykřiknuv silným hlasem, praví: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Zapřísahám tě Bohem, bys mě nemučil.
8
Pravil mu totiž: Vyjdi, ty nečistý duchu, z toho člověka!
9
A dotazoval se ho: Jaké máš jméno? I praví mu: Mám jméno Legie, protože je nás mnoho.
10
A prosil ho úpěnlivě, aby je neodesílal ven z toho kraje.
11
I bylo tam u samé hory veliké stádo vepřů, jež se páslo;
12
i prosili ho snažně, říkajíce: Pošli nás do těch vepřů, abychom vešli do nich.
13
A Ježíš jim [hned] povolil a ti nečistí duchové vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do moře - asi dva tisíce - a v moři tonuli.
14
A ti, kdo je pásli, prchli a podali zprávu do města i na venkov i vyšli, by uviděli, co se to stalo,
15
a přicházejí k Ježíšovi a spatřují toho, jenž býval ovládán démony, jak sedí [a je] ošacen a při zdravém rozumu - toho, jenž byl měl tu legii. I ulekli se
16
a ti, kdo to uviděli, jim vylíčili, jak se to tomu, jenž býval ovládán démony, stalo, i o těch vepřích.
17
I počali ho snažně prosit, by od jejich hranic odešel.
18
A když nastupoval do lodi, prosil ho snažně ten, jenž kdysi byl ovládnut démony, aby směl být s ním;
19
a nedopustil mu, nýbrž mu praví: Jdi do svého domu k svým a zvěstuj jim, jak veliké věci ti PÁN učinil a jak se nad tebou smiloval.
20
I odešel a počal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu Ježíš byl učinil, a všichni se divili.
21
A když se Ježíš v lodi zase přeplavil na druhý břeh, sešel se k němu početný dav, i byl u moře.
22
A [hle,] přichází jeden z představených synagogy, jménem Jair, a vida ho, padá k jeho nohám;
23
a úpěnlivě ho prosil, pravě: Má dcerka je v posledním tažení; rač přijít a položit na ni ruce, tak aby jí bylo pomoženo a a by ožila.
24
I odešel s ním, a za ním šel početný dav a stiskali ho;
25
a jakási žena, jež dvanáct let měla tok krve
26
a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila vše, co měla, a nic nepořídila, nýbrž spíše přišla do horšího stavu,
27
přišla, uslyševši o Ježíšovi, v davu odzadu a sáhla si na jeho šat;
28
pravilať: Sáhnu-li si byť i jen na jeho šatstvo, budu vyhojena.
29
A její pramen krve hned vyschl a na těle poznala, že byla z toho trápení vyléčena.
30
A Ježíš hned, rozpoznav sám v sobě, že z něho vyšla moc, pravil, obrátiv se v davu: Kdo si sáhl na mé šatstvo?
31
A jeho učedníci mu pravili: Vidíš, že tě stiská dav, a pravíš: Kdo si na mne sáhl?
32
I rozhlížel se, by uviděl tu, jež toto učinila.
33
Ta žena však, ulekši se a chvějíc se, jsouc si vědoma toho, co se při ní stalo, přišla a padla před ním a řekla mu veškerou pravdu.
34
A on jí řekl: Dcero, vyhojila tě tvá víra, jdi v pokoji a buď zdráva a prosta svého trápení.
35
Zatímco ještě mluvil, přicházejí od toho představeného synagogy a praví: Tvá dcera umřela, co ještě Učitele obtěžuješ?
36
Ježíš však [hned], uslyšev to slovo, jež se mluvilo, tomu představenému synagogy praví: Neboj se, jen věř.
37
A nenechal nikoho, by ho doprovodil, leč Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
38
I přichází do domu toho představeného synagogy a shledává hluk a lidi velice plačící a kvílící,
39
a vstoupiv, praví jim: Co hlučíte a pláčete? Ta holčička neumřela, nýbrž spí.
40
I vysmívali se mu, on však všechny vyhnal a bere s sebou otce té holčičky a matku a ty, kteří byli u něho, a vchází tam, kde ta holčička ležela;
41
a chopiv se ruky té holčičky, praví jí: TALITHA KÚMI; to je v překladu: Dívenko, tobě pravím, zvedej se.
42
A ta dívenka hned vstala a chodila, neboť byla dvanáctiletá; i užasli velikým úžasem.
43
A velmi důtklivě je napomenul, aby se toto nikdo nedověděl, a řekl, by se jí dalo pojíst.
← Chapter 4
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 6 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16