Nehemiah 2

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1A v měsíci Nísánu dvacátého roku Artachšastea, krále, se stalo, že před jeho tváří bylo víno, i pozvedl jsem to víno a po dal králi. A nebýval jsem před jeho tváří zasmušilý;

2a král mi řekl: Proč je tvá tvář zasmušilá, a č ty nejsi nemocen? Toto není než trápení srdce. I ulekl jsem se velmi velice

3a řekl jsem králi: Kéž král žije navždy! Jak by se má tvář nezasmušovala, když to město, jež je pohřebištěm mých otců, je zpustošeno a jeho brány jsou pohlceny ohněm?

4A král mi řekl: Očpak ti jde? I pomodlil jsem se k Bohu nebes

5a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod a je-li tvůj nevolník vhod tvé tváři, abys mě ráčil vyslat do Júdy, do města hrobů mých otců, a ť je mohu vybudovat.

6A král mi řekl (a vedle něho seděla králová): Dokdy má trvat tvá cesta a kdy se chceš vrátit? A tváři králově bylo vhod, a by mě vyslal, když jsem mu u dal jistý čas;

7a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod, měli by mi dát dopisy k místodržícím na druhé straně Řeky, aby mě nechávali procházet, až abych mohl vstoupit do Júdy,

8a dopis Ásáfovi, opatrovníku lesa, jenž patří králi, aby mi dával dříví na zastřešení bran hradu, jenž patří k domu, a na zdi města a na dům, do něhož bych mohl vejít. To mi podle dobré ruky mého Boha nade mnou král dal.

9Přišel jsem tedy k místodržícím na druhé straně Řeky a odevz dal jsem jim dopisy královy; a král se mnou byl poslal velitele vojska a jezdce.

10To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, bylo jim velmi nepříjemné, že někdo přišel sledovat dobro dětí Isráélových.

11A když jsem přišel do Jerúsaléma a po byl tam tři dni,

12vstal jsem v noci, já a se mnou něco málo mužů, aniž jsem komu oznámil, co pro Jerúsalém učinit můj Bůh dal do mého srdce, a dobytčete se mnou nebylo, leč dobytče, na němž jsem já jel;

13a vyjel jsem v noci branou Průrvy a naproti prameni Draka a k bráně Hnoje a jal jsem se konat bedlivé pozorování na zdech Jerúsaléma, jež byly pobořeny, a jeho brány byly pohlceny ohněm.

14A pokročil jsem k bráně Pramene a ke královu rybníku, kde pro dobytče pode mnou nebylo místa k projití;

15jal jsem se tedy v noci vystupovat údolím a konat bedlivé pozorování na zdi; a obrátil jsem se zpět a vstoupil jsem branou Průrvy; tak jsem se vrátil,

16aniž zmocněnci věděli, kam jsem odešel a co jsem já činil, neboť jsem Júdovcům, a ni kněžím a ni urozeným a ni zmocněncům a ni ostatním, konajícím práci, doposud nebyl podal zprávu.

17A řekl jsem k nim: Vy vidíte bídu, v níž my jsme, že Jerúsalém je zpustošen a jeho brány jsou sežehnuty ohněm; pojďte, a ť budujeme zeď Jerúsaléma, a ť již nejsme hanbou.

18A podal jsem jim zprávu o ruce mého Boha, jak dobrá ona byla nade mnou, a také o slovech králových, jež mi řekl; i řekli: Vstávejme a budujme! A posilnili své ruce k dobrému.

19To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, a Gešem, Arab, jali se nám vysmívat a pohrdavě na nás hledět a říkat: Co je toto za věc, již vy děláte? Zda se chcete bouřit proti králi?

20I odpověděl jsem jim slovem a řekl jsem jim: Bůh nebes, on nám bude dopřávat zdaru a my, jeho nevolníci, budeme vstávat a jmeme se budovat, vy však v Jerúsalémě nemáte podílu a ni oprávnění a ni památky.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →