Philippians 2

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Je -li tedy jaká útěcha v Kristu, je -li jaká konejšivost lásky, je -li jaké společenství Ducha, jsou -li jaké niterné city a slitování,

2doplňte mou radost, abyste stejně smýšleli, majíce touž lásku, jsouce v duši spojeni, jedno tně smýšlejíce,

3nic v duchu svárlivosti nebo prázdné vychloubačnosti, nýbrž jedni druhé v pokoře výše ceníce než sami sebe,

4majíce každý na zřeteli ne přednosti své, nýbrž každý i přednosti jiných.

5Ano, nechť je ve vás to smýšlení, jež bylo i v Kristu Ježíši,

6jenž, trvaje v tvářnosti Boha, neuznal to, že byl roven Bohu, za lup,

7nýbrž sám sebe vyprázdnil tak, že na sebe vzal tvářnost nevolníka a octl se v podobě lidí,

8a byv shledán vzezřením jako člověk, ponížil sám sebe, i stal se poslušným až do smrti, a to smrti kříže.

9Proto ho také Bůh nadmíru povýšil a udělil mu jméno, jež je nad každé jméno,

10aby se při jménu Ježíšově sklonilo každé koleno bytostí nebeských i pozemských i podsvětních

11a každý jazyk aby vyznal, že Ježíš Kristus je Pánem k slávě Boha Otce.

12Tudíž, moji milovaní, podle toho, jak jste vždy uposlechli, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž nyní mnohem spíše v mé nepřítomnosti, uskutečňujte s bázní a chvěním svou záchranu.

13Je to přece Bůh, jenž pro svou blahou libost ve vás působí i chtění i působení;

14konejte všechny věci bez reptání a rozumování,

15abyste se ukázali jako bez závady a prostoduší, bezúhonné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, i objevujete se mezi nimi jako světla ve světě,

16předkládajíce slovo života k chloubě pro mne v Kristův den, že jsem naprázdno neběžel, aniž se naprázdno nalopotil.

17Ale i když dochází k tomu, abych byl vylit na oběť a službu vaší víry, raduji se, a raduji se se všemi vámi,

18a taktéž se radujte i vy, a radujte se se mnou.

19Doufám však v Pána Ježíše, že vám brzy pošlu Timothea, aby i mně bylo blaze v duši, až seznám, jak se vám vede.

20Nemám totiž nikoho stejně smýšlejícího, jenž by se o to, jak se vám vede, opravdově staral,

21neboť všichni usilují o věci své, ne o věci Ježíše Krista.

22Jeho osvědčenost však znáte, že se mnou konal nevolnickou službu v blahé zvěsti jako dítě otci;

23nuže tedy tohoto, jak doufám, neprodleně pošlu, jakmile nabudu přehledu o tom, jak se věci mají se mnou,

24důvěřuji však v Pána, že brzy přijdu i sám.

25Uznal jsem však za nutné k vám poslat Epafrodita, mého bratra a spolupracovníka a spolubojovníka, vašeho pak vyslance a vykonavatele služby pro mou potřebu,

26jelikož byl pln touhy po všech vás a hluboce sklíčen, protože jste slyšeli, že onemocněl;

27a věru onemocněl, téměř na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, aby se mi nedostalo zármutku na zármutek.

28Tím spěšněji jsem ho tedy poslal, abyste se, když ho uvidíte, opět zaradovali a já a bych byl méně zarmoucen.

29Přijměte ho tedy v Pánu k sobě se vší radostí a mějte takovéto v úctě,

30protože se pro práci přiblížil až k smrti; dal v sázku své žití, aby doplnil, čeho se nedostávalo vaší službě vůči mně.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →