Proverbs 6

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 5 Jump to: Chapter 7 →

1Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, udeřil svou dlaní za cizáka,

2jsi zapleten ve výrocích svých úst, jsi polapen ve výrocích svých úst.

3Nuže, učiň toto, můj synu, a vyprosť se, když ses dostal v dlaň svého bližního: Jdi, pokoř se a na svého bližního naléhej.

4Nechť svým očím nedáváš spánku a ni svým očním víčkům zdřímnutí;

5vyprosť se jako gazela z ruky, jako ptáče z ruky čihaře.

6Jdi k mravenci, lenochu, viz jeho cesty a zmoudři,

7jenž nemá vůdce, dozorce a ni vládce,

8v létě připravuje svůj pokrm, o žni sklízí svou potravu.

9Až dokdy, lenochu, budeš ležet, kdy chceš vstát ze svého spánku?

10Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí,

11i přijde jako tulák tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec.

12Člověk ničemný, muž hanebný chodí s neupřímností úst,

13mžourá svým okem, hrabe svou nohou, ukazuje svými prsty;

14v jeho srdci jsou zvrácenosti, v každé době strojí zlo, rozsévá sváry.

15Proto musí náhle přijít jeho pohroma, okamžitě musí být potřen, aniž bude vyhojení.

16Toto šestero Hospodin nenávidí, b a sedmero - ošklivosti jeho duši:

17vysoké oči, lživý jazyk a ruce prolévající nevinnou krev,

18srdce kující plány špatnosti, nohy rychle běžící k zlu,

19lživého svědka, jenž vydechuje nepravdy, a rozsévajícího sváry mezi bratry.

20Dodržuj, můj synu, příkazy svého otce a nechť nezanedbáváš nauku své matky,

21ustavičně si je přivazuj na své srdce, naviň je na svůj krk;

22ona tě při tvém procházení bude vodit, při tvém uléhání nad tebou bdít; když budeš procitat, bude tě oslovovat.

23Vždyť příkaz je lampa a nauka světlo, a napomínání kázně jsou cestou života

24k uchránění tě před zlou ženou, před hladkostí jazyka cizinky;

25nechť ve svém srdci nejsi žádostiv její krásy a ona nechť tě nezaujímá svými očními víčky,

26neboť pro ženu, nevěstku, - až do krajíce chleba, a žena mužova loví drahocennou duši.

27Zda kdo může shrnout oheň ve své záňadří, aniž se mohou spálit jeho roucha?

28Může-li kdo chodit po žhavém uhlí, aniž se mohou ožehnout jeho nohy?

29Tak ten, kdo vchází k ženě svého bližního; nikdo, kdo na ni sahá, není nevinen.

30Neprojevují pohrdání vůči zloději, jestliže krade k nasycení své duše, neboť hladoví,

31bude-li dopaden, musí nahradit škodu sedminásobně, dát všechen majetek svého domu;

32cizoložící s žen o u je bez rozumu; on, jenž to páše, je zhoubcem své duše,

33dochází ran a hanby a jeho potupa se nevymazává,

34neboť žárlivost je zuřivost muže, ten v den pomsty nebude mít ohledu,

35nebude se dívat na jakékoli výkupné, aniž si bude chtít dát říci, jakkoli budeš stupňovat nabídku.

← Chapter 5 Jump to: Chapter 7 →