Zephaniah 2

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Posbírejte se, a no, posbírejte, ó národe nestydící se;

2dříve než ustanovení porodí, než jako plevy přejde den, dříve než na vás bude přicházet žár Hospodinova hněvu, dříve než na vás bude přicházet den Hospodinova hněvu,

3hledejte Hospodina, všichni pokoření země, kteří uskutečňují jeho právo, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se v den Hospodinova hněvu budete moci skrýt.

4Ano, Gaza se bude stávat opuštěnou a Aškelón spouští, Ašdód - o polednách jej budou vyhánět a Ekrón bude bořen.

5Ach, obyvatelé přímořského pásma, národe Keréthím, slovo Hospodinovo je proti vám! Kenaane, země Pelištím, a no, vylidním tě tím, že nebude obyvatele,

6i stane se přímořské pásmo pastvišti s cisternami pastýřů a ovčinci,

7a do stane se pásmo zbytku domu Júdova; budou na nich pást, v domech Aškelónu se navečer budou ukládat, neboť se Hospodin, jejich Bůh, o ně bude starat a od vrátí jejich zajetí.

8Uslyšel jsem tupení Móávovo a rouhavé řeči dětí Ammónových, jimiž tupí můj lid a holedbají se proti jejich území;

9proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Hospodinem zástupů, Bohem Isráélovým, ano, Móáv bude jako Sodoma a děti Ammónovy jako Gomora - zamoření trním a solný důl a spoušť navždy; zbytek mého lidu je bude mít za kořist, a no, pozůstatek mého národa je bude mít za vlastnictví.

10Toto budou mít za svou povýšenost, že tupili lid Hospodina zástupů a holedbali se proti němu;

11hrozný bude Hospodin proti nim, ano, umoří všechny bohy země, i budou se vůči němu, každý ze svého místa, sklánět všechny ostrovy národů.

12A vy, Kúším - oni budou probodáni mým mečem.

13I bude napřahovat svou ruku proti severu a hubit Aššúr a Nínívé činit spouští, suchopárem jako poušť,

14a vprostřed ní se budou ukládat hejna, živočišstvo všemožného druhu, v jejích hlavicích budou nocovat i stepní slípky i volavky, okny se bude ozývat hlas zpěvu; na každém prahu bude rum, neboť cedrová stavba se obnaží. -

15Toto je to město, jež se veselilo, jež sedělo bezstarostně, jež ve svém srdci říkalo: Já a nikdo další - jak se stalo zpustlinou, odpočívadlem živočišstvu! Tak nad ním bude každý přecházející syčet, svou rukou mávat.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →