2 Corinthians 2

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

2Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne-li ten, koho já zarmucuji?

3A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.

4Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám překypuji.

5Způsobil-li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti – abych nepřeháněl – vám všem.

6Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

7Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

8Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.

9Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste-li ve všem poslušni.

10Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil – měl-li jsem co odpustit – učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,

11abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

12Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo – a naskytla se mi příležitost v Pánu –,

13můj duch neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

14Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.

15Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří jdou do záhuby.

16Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

17Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →