Romans 9

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 8 Jump to: Chapter 10 →

1Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu Svatém,

2že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

3Přál bych si, abych já sám byl zavržen od Krista místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

4Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

5jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

6Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

7ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž ‚v Izákovi bude tobě povoláno símě.‘

8To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

9Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: ‚V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.‘

10A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

11ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

12ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

13Jak je napsáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘

14Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

15Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘

16Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

17Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘

18A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

19Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘

20Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘

21Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

22Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

23A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

24totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

25Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘

26‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

27Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

28neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.‘

29A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.‘

30Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

31Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

32Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu,

33jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

← Chapter 8 Jump to: Chapter 10 →