Ruth 2

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Noemi měla příbuzného ze strany svého muže, mocného a zdatného člověka z Elímelekovy čeledi jménem Bóaz.

2Moábka Rút řekla Noemi: Dovol, ať jdu na pole a posbírám klasy za někým, v jehož očích naleznu milost. A ona jí odpověděla: Běž, má dcero.

3Šla, až došla na pole, a sbírala za ženci. Ocitla se náhodou na dílu pole patřícím Bóazovi, jenž byl z Elímelekovy čeledi.

4Bóaz právě přišel z Betléma a řekl žencům: Hospodin s vámi. Oni mu odpověděli: Hospodin ti požehnej.

5Bóaz se pak zeptal svého služebníka, který byl ustanoven nad ženci: Čí je tahle dívka?

6A ten nad ženci ustanovený služebník mu odpověděl. Řekl: To je moábská dívka, která se vrátila spolu s Noemi z moábské krajiny.

7Řekla mi: Dovol, ať sbírám a shromáždím, co zbylo v pokosech za ženci. Přišla a zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen chvilku pobyla doma.

8Bóaz řekl Rút: Slyšela jsi přece, má dcero, ať nechodíš sbírat na jiné pole. Již odsud neodcházej. Přidrž se nyní mých služek.

9Zaměř své oči na pole, které budou sklízet, a choď za nimi. Vždyť přikazuji služebníkům, aby se tě nedotýkali. A budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se z té, kterou služebníci načerpají.

10Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: Jak to, že jsem nalezla milost ve tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka?

11Bóaz jí odpověděl. Řekl: Je mi dobře známo všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže; že jsi opustila svého otce, svou matku i svou rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi nikdy dříve neznala.

12Ať Hospodin odplatí tvůj skutek a ať je dovršená tvá odměna od Hospodina, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla najít útočiště.

13Nato řekla: Kéž naleznu milost ve tvých očích, můj pane, protože jsi mne potěšil a protože jsi mluvil k srdci své otrokyně, ačkoliv já nejsem rovna žádné tvé otrokyni.

14V době jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, pojez chléb a namoč si sousto v octě. Posadila se poblíž ženců. Nabídl jí pražené zrní a ona pojedla, nasytila se a ještě jí zbylo.

15Pak vstala, aby sbírala. Bóaz přikázal svým služebníkům: I když bude sbírat v pokosech, neponižujte ji.

16Spíš pro ni i schválně upouštějte z hrstí a nechte ji, ať sbírá a nenapomínejte ji.

17Tak sbírala na poli až do večera a to, co nasbírala, vymlátila. Byla toho asi éfa ječmene.

18Odnesla si to a přišla do města. Když její tchýně viděla, co nasbírala, a když vyndala a dala jí, co jí zbylo po nasycení,

19tu se jí tchýně zeptala: Kde jsi dnes sbírala, kde jsi pracovala? Buď požehnán ten, kdo si tě všiml. Oznámila tedy tchýni, u koho pracovala: Jméno toho muže, u kterého jsem dnes pracovala, zní Bóaz.

20Nato Noemi své snaše řekla: On je požehnaný Hospodinu, který neodňal své milosrdenství živým ani mrtvým. Noemi jí dále řekla: Ten muž je náš příbuzný, je jedním z našich vykupitelů.

21Moábka Rút pak řekla: Dokonce mi pověděl i toto: Přidrž se služebníků, které mám, dokud nebude celá moje sklizeň dokončena.

22Tehdy Noemi řekla své snaše Rút: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho služkami a nebudou na tebe dorážet na jiném poli.

23Přidržela se tedy Bóazových služek, aby sbírala, až do konce sklizně ječmene a pšenice. Přitom bydlela se svou tchýní.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →