Song of Solomon 8

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 7 Jump to:

1Kéž bys byl bratr mé rodiny, maminkou mou odkojený. Jak bych tě potkala, hned bych tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.

2Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou zamířila k mámě domů, ta mě učívala. Ukojila bych tě vermutem, svých granátů nektarem.

3Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.

4Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít.

5Kdo je ta, jež stoupá z pouště, o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.

6Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá.

7Tu lásku neuhasí velká voda, odplavit ji nedokáže dravý proud. Byť by kdo za lásku dával vše, co má, vypadal by jak prostoduchý bloud.

8Sestřičku malou máme, ani prsa ještě nemá. Co se sestřičkou uděláme, až začne být žádaná?

9Je-li hradbou, cimbuří stříbrné postavíme na ní. Je-li však bránou, deskou cedrovou musíme ji zahradit.

10Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už jsem se pro něj stala tou, kterou nepřemůže.

11Vinohrad v Baal Hamon měl Šalomoun. Svěřil ten vinohrad správcům, za výnos ať mu každý stříbrných tisíc platí.

12Vinice má je jenom moje. Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích výnosech.

13Ty, která přebýváš v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.

14Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných.

← Chapter 7 Jump to: