bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech SNC
/
2 Chronicles 24
2 Chronicles 24
Czech SNC
← Chapter 23
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 25 →
1
Jóaš se stal králem ve svých sedmi letech a vládl v Jeruzalémě celkem čtyřicet let. (Jeho matka Sibja pocházela z Beer-šeby.)
2
Dokud byl kněz Jójada naživu, jednal Jóaš v souladu s Hospodinovou vůlí.
3
Jójada mu později dokonce pomohl s výběrem manželek a Jóaš s nimi přivedl na svět řadu potomků.
4
Jednou se král Jóaš rozhodl, že opraví Hospodinův chrám.
5
Svolal proto kněze a lévijce a nařídil jim: "Projděte všechna judská města a vyberte od jejich obyvatel každoroční daň. Nijak neotálejte, protože chci sesbírané prostředky použít na opravu chrámu." Lévijci však s plněním příkazu nijak nespěchali,
6
a proto si král nechal zavolat jejich představitele, velekněze Jójadu, a vyčítavě se ho zeptal: "Proč se nestaráš o to, aby lévijci vybírali od obyvatel Judska a Jeruzaléma chrámovou daň, kterou kdysi ustanovil Hospodinův služebník Mojžíš a zástupci celého Izraele?
7
Vždyť přívrženci té nestoudné Atalji se vloupali do Božího chrámu a odnesli mnoho posvátných předmětů pro své falešné bohy baaly."
8
Král tedy nechal zhotovit dřevěnou pokladnici a umístil ji vedle vchodu do Hospodinova chrámu.
9
Potom dal po celém Judsku a v Jeruzalémě vyhlásit, aby lidé přinášeli Hospodinu chrámovou daň, kterou již dříve od Izraelců na poušti vybíral Boží služebník Mojžíš.
10
Všichni lidé i velitelé přijali toto nařízení s nadšením a přinášeli své dary, dokud pokladnice nebyla plná.
11
Lévijci pak každý den odnášeli truhlu královským úředníkům. Když se pokladnice naplnila, královský písař a pomocník velekněze ji vyprázdnili a umístili zpět před chrám. Stejně postupovali každý den, takže brzy nashromáždili velké množství stříbra.
12
Král a kněz Jójada potom vybrané stříbro rozdělovali mezi dělníky, kteří pracovali na opravách Hospodinova chrámu. Najali k tomu zedníky a tesaře, ale také kováře a kovotepce.
13
Všichni dělníci pracovali pilně a brzy byli s prací hotovi. Opravili chrám do původní podoby a navíc celou stavbu zpevnili.
14
Po dokončení prací přinesli zbytek stříbra králi a knězi Jójadovi a ti z něj nechali zhotovit rozmanité předměty potřebné pro bohoslužby a obětování v Hospodinově chrámu a také mnoho chrámového nádobí a náčiní potřebného k bohoslužbám. Dokud byl kněz Jójada naživu, v Hospodinově chrámu se pravidelně konaly předepsané obětní obřady.
15
Jójada však časem zestárl a v úctyhodném věku sto třiceti let zemřel.
16
Na projev uznání za mnoho dobra, které vykonal ve prospěch království i chrámu, ho pohřbili do královských hrobek v části Jeruzaléma, které se říká Davidovo město.
17
Jakmile Jójada zemřel, navštívili krále Jóaše představitelé Judska a svým pochlebováním ho přiměli, aby je poslouchal.
18
Netrvalo dlouho a obyvatelé země přestali respektovat Hospodina, Boha svých předků, a začali uctívat posvátné sloupy a jiné napodobeniny falešných bohů. Tím se však proti Bohu provinili a přivolali na celé Judsko i Jeruzalém jeho rozhořčení.
19
Hospodin posílal ke svému lidu proroky, aby ho varoval a přivedl zpět k sobě, ale nikdo jim nenaslouchal.
20
Hospodinův duch tedy ovládl Jójadova syna Zekarjáše a jeho ústy veřejně prohlásil: "Hovořím k vám, Izraelci, jako váš Bůh! Proč nerespektujete má nařízení? Protože jste mne opustili, také já, váš Hospodin, vás opustím a vám dopadne to s vámi špatně."
21
21-22 Izraelci se však proti Zekarjášovi smluvili a získali na svou stranu dokonce i krále Jóaše, který zapomněl na dobro, jež mu prokázal Zekarjášův otec, kněz Jójada. Král proto neváhal a vydal příkaz aby Zekarjáše ukamenovali na nádvoří Hospodinova chrámu. Když Zekarjáš umíral, jeho poslední slova zněla: "Kéž vás Hospodin za tento skutek spravedlivě potrestá!"
22
***
23
Začátkem dalšího roku zaútočila proti Jóašovu království aramejská armáda. Aramejci vpadli do Judska, obsadili Jeruzalém a popravili všechny judské velitele. Potom pobrali všechno cenné a poslali to jako válečnou kořist svému králi do Damašku.
24
Přestože aramejská armáda byla mnohem menší než vojsko Izraelců, Hospodin pomohl Aramejcům k vítězství. Tak odsoudil obyvatele Judska i jejich krále Jóaše za to, že se k němu obrátili zády.
25
25-26 Jóaš měl v té době těžce podlomené zdraví, a sotva Aramejci odtáhli, dva z jeho služebníků - Zábad, syn Amónky Šimeáty, a Józabad, syn Moábky Šimríty, proti němu zosnovali spiknutí. Napadli krále a v jeho vlastní ložnici ho zavraždili, aby pomstili smrt Jójadova syna Zekarjáše. Potom královo tělo pohřbili v části Jeruzaléma, kterému se říkalo Davidovo město, ale neuložili ho do královské hrobky.
26
***
27
O dalším životě Jóašových synů, proroctvích, která se týkala krále, a průběhu oprav Božího chrámu podávají zprávy kroniky judských králů. Po Jóašovi se vlády ujal jeho syn Amasjáš.
← Chapter 23
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 25 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36