bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech SNC
/
Deuteronomy 32
Deuteronomy 32
Czech SNC
← Chapter 31
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 33 →
1
Slyšte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, má slova.
2
Ať mé učení padá jako déšť a má slova ať se snášejí jako rosa, jako krůpěje na mladou trávu, jako hojný déšť na křehkou zeleň.
3
Budu šířit Hospodinův věhlas. Chvalte velikost našeho Boha!
4
On je skála a vše, co činí, je správné a dokonalé. Bůh je věrný a není původcem žádného zla. Je bezúhonný a spravedlivý.
5
Izraelci se však k němu zachovali nečestně a ke své hanbě již nejsou jeho dětmi. Stali se pokřivenou a poskvrněnou generací.
6
Takto splácíte Hospodinu, pošetilí a nerozumní lidé? Copak není vaším Otcem, jemuž náležíte?, vaším Stvořitelem, který vám dává život?
7
Vzpomeňte na dávné dny, přemýšlejte o generacích před vámi. Ptejte se svých předků a oni vám poví, požádejte moudré starší a oni vám vysvětlí.
8
Když Nejvyšší dal národům jejich dědictví a rozdělil veškeré lidstvo, vymezil hranice také všem izraelským rodům podle počtu jejich příslušníků.
9
Hospodin učinil z Izraele vyvolený lid a prohlásil ho za vlastní.
10
Vyhledal ho v nehostinné a bezbřehé pustině. Pečoval o něj a chránil ho jako zřítelnici svého oka,
11
jako orel, který střeží své hnízdo a vznáší se nad svými mláďaty, roztahuje svá křídla, aby je chránil, a nosí je na svých perutích.
12
Hospodin sám Izraelce vedl, žádný cizí bůh je neprovázel.
13
Nechal je sídlit na úrodných návrších a sytil je hojnými plody země. Dával jim med i z mrtvých skal a olej z křemenných útesů.
14
Krmil je tvarohem a mlékem krav a ovcí, tučnými jehňaty a kozami, vybranými bášanskými berany a nejjemnějším obilím. Napájel svůj lid zpěněným vínem z rudých hroznů.
15
Izrael ztloustl a zbujněl, byl sytý, nadutý a obrostl tukem. Opustil Boha, který ho stvořil, a zavrhl Skálu, svého Spasitele.
16
Vzhlížením k cizím bohům vzbudili Izraelci Hospodinovu žárlivost a popudili ho uctíváním jejich ohavných napodobenin.
17
Přinášeli oběti démonům namísto Bohu, falešným božstvům, která nikdo neznal, novým výplodům své fantazie, bohům, o kterých jejich předkové neměli ani tušení.
18
Opustili Skálu, která je zplodila, zapomněli na Boha, z něhož se zrodili.
19
Hospodin to viděl a zavrhl je. Rozhněval se na své syny a dcery.
20
„Odvrátím od nich svou tvář,“ řekl, „a uvidím, jak skončí, neboť jsou zvráceným pokolením, nevěrným potomstvem.
21
Probudili mou žárlivost uctíváním falešného boha a rozhněvali mne svými bezcennými modlami. Brzy však budou závidět i těm nejposlednějším z národů, pošetilcům, kterým nebyla dána moudrost.
22
Můj hněv roznítil požár, který plane hluboko do říše mrtvých. Pohltí zemi i její úrodu a zažehne i základy hor.
23
Uvrhnu na ně pohromy a namířím proti nim své šípy.
24
Sešlu na ně ničivý hladomor, nelítostný mor a smrtelnou nákazu. Pošlu proti nim hordy líté zvěře, jedovaté zmije, které se plazí v prachu.
25
V ulicích zhynou jejich děti mečem a v domovech zavládne hrůza. O život přijdou mladí, nemluvňata i šedovlasí starci.
26
Řekl jsem, že je rozpráším a vyhladím vzpomínku na ně z mysli lidí.
27
Děsím se ale posměchu nepřátel, kteří to nepochopí a řeknou: ‚To naše ruka zvítězila, Hospodin nic z toho neudělal.‘“
28
Nepřátelé jsou národem bez rozumu, nemají špetku soudnosti.
29
Kdyby byli moudří, porozuměli by a pochopili, jaký bude i jejich konec!
30
Ať uvažují, jak by mohl jeden člověk pronásledovat tisíc mužů, či dokonce dva lidé přimět desetitisíce k úprku, pokud by se od nich Hospodin neodvrátil a neopustil je?
31
Vždyť Skála Izraele není to, co skála národů, jak uznají nakonec i naši nepřátelé.
32
Zatím není pochyb, že jich réva pochází z vinic sodomských a z polí gomorských, jejich hrozny jsou plné jedu a střapce plné trpkosti.
33
Jejich víno je hadím jedem, smrtelným jedem zmije.
34
„Což to nejsem já sám, kdo všechno předem připravil a utajil?
35
Má je pomsta, má je odplata. Ve správný čas se jim podlomí nohy; den jejich zkázy se blíží a záhuba jim kráčí vstříc.“
36
Hospodin sám bude soudcem svého lidu a pohlédne na své služebníky s lítostí, až spatří, že jsou na dně svých sil a nezůstal už nikdo, otrok ani svobodný.
37
Tu řekne národům: „Kde jsou nyní vaši bohové, kde je skála, za níž se chcete skrýt?
38
Kde jsou bohové, kteří jedli tuk z vašich obětin a dávali si obětovat víno? Ať vám přispěchají na pomoc a poskytnou vám bezpečný úkryt!
39
Pak poznáte, že jsem jenom já! Žádný jiný bůh není. Já usmrcuji a dávám život, já jsem zranil a já budu uzdravovat! Nikdo není mocnější než já.
40
Pozvedám ruku k nebi a prohlašuji při své věčné existenci:
41
„Naostřím-li svůj planoucí meč a uchopím ho, abych soudil, pomstím se svým protivníkům a splatím všem, kdo mě nenáviděli.
42
Opiji své šípy krví pobitých a zajatých a můj meč bude hltat maso a hlavy velitelů nepřátel.“
43
Připojte se, národy, k jásání Hospodinova lidu, neboť on pomstí krev svých služebníků a odplatí svým nepřátelům. Sejme vinu ze své země a svého lidu.
44
To byla slova písně, kterou Mojžíš po boku s Núnovým synem Jozuem přednesl všem Izraelcům.
45
45-46 Když Mojžíš dokončil svou řeč, řekl všem Izraelcům: „Vezměte si k srdci všechna slova, která jsem dnes závazně pronesl, abyste mohli přikázat svým dětem, ať se bedlivě řídí ustanoveními tohoto zákona.
46
***
47
Nesmí to pro vás být jen prázdná slova. Představují celý váš život. Díky nim, budete moci žít dlouho v zemi za řekou Jordánem, kterou přicházíte obsadit.
48
Téhož dne řekl Hospodin Mojžíšovi:
49
„Vystup na horu Nebó v pohoří Abarím v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na Kenaan. Na zemi, kterou dávám Izraelcům trvale do vlastnictví.
50
Na této hoře, kam vystoupíš, pak zemřeš a ulehneš ke svým zesnulým předkům, stejně jako tvůj bratr Áron zemřel na hoře Hór a připojil se ke svému lidu.
51
Stane se tak proto, že jste mne u vod Sváru v Kádéši na poušti Sin zneuctili přede všemi Izraelci svou malověrností, a neobhájili tak mou svatost.
52
Proto zemi, kterou dávám Izraelcům, spatříš jen zpovzdálí a sám do ní nevstoupíš.
← Chapter 31
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 33 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34