Ezra 3

Czech SNC

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Sedmého měsíce se všichni noví osídlenci sešli v Jeruzalémě.

2Jéšua, syn Jósadakův, a Zerubábel, syn Šealtielův, znovu postavili oltář izraelskému Bohu a obětovali na něm zápalné oběti podle zákona sepsaného Mojžíšem, Božím mužem.

3I když byli vystaveni nepřátelství okolních národů, přece na původním místě postavili oltář, a ráno i večer na něm přinášeli oběti.

4Podle Mojžíšových ustanovení pak slavili také svátek stánků, kdy se každý den pálily předepsané oběti.

5Kromě zmíněných každodenních obětí obnovili další pravidelné obřady, novoluní a výroční svátky. Mimo to lidé přinášeli další dobrovolné oběti.

6Tyto zápalné oběti byly zahájeny hned první den sedmého měsíce, i když chrám neměl ještě ani základy.

7Najali kameníky a tesaře, od Týřanů a Sidoňanů nakoupili cedrové trámy za potraviny, víno a olej. Dříví plavili z Libanonského pohoří podél středomořského pobřeží do Jaffy; i to povolil perský král Kýros.

8Vlastní výstavba chrámu začala v druhém měsíci druhého roku po znovuosídlení Jeruzaléma. Pracovní čety ze všech navrátilců byly podřízeny Zerubábelovi (synu Šealtiela) a Jéšuovi (synu Jósadaka) a dalším kněžím a levitům. Levité nad dvacet let byli postaveni do čela pracovních čet.

9Hlavním dohledem byli pověřeni Ješua, Kadmiel a Chenadad a jejich bratři a synové, všichni z rodu lévijců.

10Když kladli základy chrámu, kněží ve slavnostním odění troubili fanfáry, Azafovi hudebníci hráli na cymbály a všichni oslavovali Boha podle ceremoniálu krále Davida.

11Zpívali Bohu chvalozpěvy a odevšud zněl hlahol: "Dobrý je Bůh a milos-tivý, jeho milosrdenství je věčné!" Nakonec, když položili základ nového chrámu, zazněl mohutný pokřik k Boží oslavě.

12Jen málo pamětníků původního Šalomounova chrámu dokázalo zadržet slzy - staří kněží, představitelé rodů, starci a lévijci hlasitě plakali a jejich pláč se mísil s radostným křikem ostatních. To všechno se rozléhalo široko daleko.

13Jen málo pamětníků původního Šalomounova chrámu dokázalo zadržet slzy - staří kněží, představitelé rodů, starci a lévijci hlasitě plakali a jejich pláč se mísil s radostným křikem ostatních. To všechno se rozléhalo široko daleko.

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →