bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech SNC
/
Romans 11
Romans 11
Czech SNC
← Chapter 10
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 12 →
1
Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy.
2
Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval:
3
"Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají."
4
A co mu na to odpovídá Bůh?"Sedm tisíc věrných - kromě tebe - se bohům cizím ještě neklaní!"
5
Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.
6
6-7 Tak tedy: o co se tolik snažili Izraelci, toho - kromě těch vyvolených - nedosáhli.
7
***
8
Bůh je ranil slepotou, takže mají oči - a přesto nevidí, mají uši - a přesto neslyší, slepí a hluší jsou až dodnes.
9
A David říká v jednom svém žalmu: "Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.
10
Zatmi jim zrak, ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí."
11
Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!
12
Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
13
Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,
14
abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.
15
To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!
16
Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.
17
Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,
18
nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!
19
Říkáš: "Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo."
20
Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.
21
Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe.
22
Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě - pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe.
23
23-24 A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo. Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem,
24
***
25
a nechci vás v tom nechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane,
26
otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš: "Z Jeruzaléma přijde vysvoboditela všechnu bezbožnost z národa vymýtí.
27
Já, Bůh, s nimi učiním smlouvu,že všechny jejich viny zahladím."
28
Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil.
29
Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší.
30
Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli.
31
V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni.
32
Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl.
33
Jak nesmírné je Boží bohatství, jak hluboká jeho moudrost a poznání. Jak nevyzpytatelná jeho rozhodnutí a nepředvídatelné jeho jednání!
34
Kdo může pochopit Boží myšlení, kdo byl kdy jeho poradcem?
35
Kdo mu kdy dal něco ze svého, aby mu to on musel vrátit?
36
Vždyť z Boha vše pochází, díky jemu a pro něho vše trvá. Jemu sláva na věky!
← Chapter 10
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 12 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16