Song of Solomon 8

Czech SNC

← Chapter 7 Jump to:

1Dívka: Kéž bys byl jako můj bratr, kterého kojila má matka! Když bych tě potkala, mohla bych tě líbat a nikdo by mne neodsoudil.

2Vzala bych tě a odvedla do domu mé matky a tam bys mne učil. Dala bych ti pít kořeněné víno, sladkou šťávu svých granátových jablek.

3Jeho levici mám pod hlavou, svou pravicí mne objímá.

4Zapřísahám vás, dcery z Jeruzaléma, nerušte a nebuďte mou lásku, dokud on sám nebude chtít.

5Jeruzalémské dívky: Kdo je ta, co přichází z pouště a opírá se o svého milého? Dívka: Pod jabloní jsem tě probudila, kde tě počala tvá matka a kde tě také porodila.

6Polož si mne na své srdce jako pečeť, jako pečeť na své rameno. Vždyť láska je silnější než smrt a jako hrob je nezlomná její žárlivost. Žár ohně lásky je plamen Hospodinův.

7Plamen lásky neuhasí potopa, proudy řek ji nezatopí. Kdyby za lásku někdo nabízel všechno své jmění, sklidil by jen pohrdání.

8Dívčiny bratři: „Máme malou sestru, ještě příliš mladou. Prsy ještě nemá. Co s ní uděláme, jestliže se někdo o ni bude ucházet?

9Jestliže je jenom hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme. Jestliže je branou, cedrovou desku na ni připevníme.“

10Dívka: „Já jsem hradba a mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy jsem našla přízeň v očích svého milého a přinesla mu pokoj.

11Král Šalomoun měl vinici v Baal-hamónu; tu vinici svěřil hlídačům a od každého vybírá tisíc stříbrných.

12„Moje vinice však patří jenom mně. Nechej si svých tisíc stříbrných, Šalomoune, i ty dvě stovky pro hlídače úrody.

13Milenec: Ty, která sedáváš v zahradách, kde přátelé slyší tvůj hlas, ozvi se, ať tě i já slyším.“

14Dívka: Pospěš, můj milý, pospíchej jako gazela nebo mladý jelen na balzámových horách.“

← Chapter 7 Jump to: