1 Corinthians 13

Czech

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →

1Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.

2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.

3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.

4Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;

5není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,

6není škodolibá, ale raduje se z pravdy;

7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

8Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine.

9Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;

10jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.

11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.

12Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

13Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →