Acts 4

Czech

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji.

2Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých.

3Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.

4Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.

5Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma,

6velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu.

7Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: "Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?"

8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele,

9jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka.

10Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých.

11To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.'

12V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!"

13Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.

14Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.

15Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:

16"Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.

17Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví."

18A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.

19Petr a Jan jim odpověděli: "Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?

20Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli."

21Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo -

22člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!

23Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.

24Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: "Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.

25Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?

26Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.'

27A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal,

28a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.

29Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.

30Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!"

31Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

32Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.

33Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost.

34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli

35k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

36Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru,

37prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →