Genesis 31

Czech

← Chapter 30 Jump to: Chapter 32 →

1Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: "Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!"

2A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve.

3Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: "Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou."

4Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu

5a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou.

6Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil,

7ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil.

8Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,' všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,' vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata.

9Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně.

10Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.

11Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!' A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,'

12řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá.

13Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.'"

14Ráchel a Léa mu odpověděly: "Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví?

15Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl!

16Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl."

17A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy

18a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země.

19(Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.)

20Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází.

21Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám.

22Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne.

23Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách.

24Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: "Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!"

25Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.)

26Lában Jákobovi řekl: "Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem!

27Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s tamburínou a citerou.

28Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery - zachoval ses jako hlupák!

29Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!'

30Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!"

31Jákob Lábanovi odpověděl: "Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím.

32Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří." (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.)

33Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Léina stanu a šel do stanu Ráchel.

34Ráchel mezitím ty bůžky strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.

35Ráchel svému otci řekla: "Nehněvej se, můj pane, že před tebou nemohu vstát. Mám měsíčky." A tak hledal, ale bůžky nenašel.

36Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: "Čím jsem se provinil? Co jsem spáchal, že mě tak zuřivě stíháš?

37Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí!

38Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl.

39Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.

40Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí.

41Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil.

42Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud."

43Lában na to Jákobovi odpověděl: "Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily?

44Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy - já a ty - ať je to pro mne a pro tebe svědectvím."

45Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník.

46Potom řekl svým druhům: "Nasbírejte kamení!" A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli.

47Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed.

48Lában řekl: "Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem." A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví,

49a také Micpa, Stráž, neboť řekl: "Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž.

50Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy - ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!"

51Lában Jákobovi ještě řekl: "Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil.

52Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem.

53Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!" Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka.

54Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc.

← Chapter 30 Jump to: Chapter 32 →