Hebrews 12

Czech

← Chapter 11 Jump to: Chapter 13 →

1Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi.

2Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.

3Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.

4Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve.

5Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? "Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.

6Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna."

7Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?

8Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.

9Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život?

10Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti.

11Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

12Proto "dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům"

13a "zaveďte své kroky na přímé cesty," aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.

14Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.

15Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.

16Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

17Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.

18Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,

19k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.

20(Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: "Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno."

21Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: "Až se třesu hrůzou.")

22Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů,

23k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;

24k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

25Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe.

26Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: "Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem."

27A to, že řekl "ještě jednou...," ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.

28My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní.

29Vždyť náš Bůh je stravující oheň.

← Chapter 11 Jump to: Chapter 13 →