Mark 5

Czech

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje.

2Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem.

3Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.

4Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit.

5Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.

6Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena.

7Hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!"

8(Ježíš mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!")

9"Jak se jmenuješ?" ptal se ho Ježíš. "Mé jméno je Legie," odpověděl. "Je nás totiž hodně."

10A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.

11Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat.

12Démoni ho proto prosili: "Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!"

13Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

14Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo.

15Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

16Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,

17začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.

18Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.

19On mu to ale nedovolil. Řekl mu: "Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval."

20Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

21Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.

22Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.

23Snažně ho prosil: "Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít."

24A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.

25Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.

26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.

27Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.

28Řekla si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena."

29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.

30Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: "Kdo se dotkl mého roucha?"

31Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?"

32On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.

33Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.

34Ježíš jí odpověděl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení."

35Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?"

36Ježíš ale jejich slova neposlouchal. "Neboj se, jenom věř," řekl představenému synagogy.

37Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

38Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,

39vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí."

40Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.

41Vzal dívku za ruku a řekl jí: "Talitha kum," což se překládá: "Děvčátko, říkám ti, vstávej."

42Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas,

43ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →