Nehemiah 5

Czech

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1Prostí lidé a zvláště ženy tehdy velmi naříkali na své židovské bratry.

2Jedni říkali: "Máme tolik synů a dcer, že za ně pořizujeme obilí, abychom měli co jíst a přežili."

3Jiní říkali: "Musíme svá pole, vinice i domy dávat do zástavy, abychom v tom hladu pořídili obilí."

4Další říkali: "Musíme si půjčovat peníze na královskou daň z našich polí a vinic.

5Nejsme snad stejní jako naši bratři? Nejsou naše děti jako jejich děti?! Vždyť budeme muset prodat své syny a dcery do otroctví! Některé z našich dcer už jsou v porobě a my jsme bezmocní; vždyť naše pole a vinice už nám nepatří."

6Když jsem uslyšel jejich křik a jejich slova, velmi mě to rozhněvalo.

7Rozhodl jsem se, že to knížatům a hodnostářům vytknu. "Vy všichni odíráte své bratry!" řekl jsem jim a svolal kvůli nim veřejné shromáždění.

8Tam jsem jim řekl: "Kdykoli jsme mohli, vykoupili jsme své židovské bratry, kteří se museli prodat pohanům. A vy jim teď své bratry prodáváte, aby je zase prodali nám?!" Nato zmlkli a neměli co říci.

9"Co děláte, není správné," pokračoval jsem. "Nemáte raději žít v bázni před naším Bohem, aby nás nepřátelské národy neměly proč hanět?

10I já se svými bratry a mládenci jsem jim půjčil peníze a obilí. Nechme už toho odírání!

11Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivy a domy a také úrok z peněz, z obilí, vína i oleje, za který jim půjčujete!"

12"Všechno vrátíme," odpověděli na to. "Už od nich nebudeme nic požadovat. Uděláme, jak říkáš." Svolal jsem tedy kněze a zavázal knížata i hodnostáře přísahou, že se tak zachovají.

13Pak jsem vytřásl kapsu svého pláště a prohlásil: "Každého, kdo nedodrží své slovo, ať Bůh takto vytřese z jeho domu i z jeho vlastnictví. Takto ať zůstane vytřesen a prázdný." Celé shromáždění na to odpovědělo: "Amen," a chválili Hospodina. Lid se pak zachoval podle tohoto slova.

14Celých těch dvanáct let ode dne, kdy jsem byl jmenován místodržícím v Judsku, od dvacátého do dvaatřicátého roku krále Artaxerxe, jsem se svými bratry nepobíral místodržitelské dávky.

15Všichni místodržící přede mnou přitom od lidu vymáhali denní dávku 40 šekelů stříbra na jídlo a víno. Také jejich mládenci lid utiskovali. Já jsem ale z úcty k Bohu nic takového nedělal.

16Osobně jsem pomáhal s opravou hradeb. Neskupovali jsme pozemky, naopak, všichni mí muži se zapojili do díla.

17U mého stolu sedávalo 150 židovských hodnostářů a k tomu všichni návštěvníci z okolních národů.

18Každý den se na můj účet podával jeden býk, šest vybraných ovcí a množství drůbeže. Každých deset dní se podávala hojnost veškerého vína. Přesto jsem ale nepožadoval místodržitelské dávky, protože lid tížily jiné povinnosti.

19Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém. Pamatuj na vše, co jsem pro tento lid vykonal.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →