James 1

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

Jump to: Chapter 2 →

1Jakub, služebník Boha a Pána [našeho] Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům rozptýleným v cizině.

2Pokládejte to, moji bratří, skutečně za radost, když upadnete do rozličných pokušení!

3Vždyť víte, je-li zkoušena vaše víra, že to přispívá k vytrvalosti.

4Vytrvalost však ať dokončí (vaše) dílo, abyste byli dokonalí a bezúhonní, ničeho nepostrádajíce.

5Postrádá-li však někdo z vás moudrosti, ať (ji) žádá od Boha – ten (ji) dává všem hojně a bez výčitek – a bude mu dána.

6Ale ať žádá s důvěrou beze všeho pochybování, neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, která se větrem čeří a zmítá;

7jen ať se však takový člověk nedomnívá, že dostane něco od Pána,

8totiž člověk nerozhodný a nestálý na všech svých cestách.

9Ať se chlubí bratr v nouzi žijící svou vznešeností,

10boháč svou ponížeností, protože pomine jako květ trávy.

11Neboť vyjde slunce palčivé a usuší trávu a její květ opadne a veta bude po její, zevní kráse. Tak i boháč pomine na svých cestách.

12Blaze člověku, obstojí-li v pokušení! Osvědčí-li se totiž, dostane korunu života, kterou Bůh zaslíbil těm, kdož ho milují.

13Ať neříká nikdo, když bývá pokoušen: „Od Boha jsem pokoušen.“ Bůh totiž nemůže býti pokoušen ke zlému, sám pak nikoho nepokouší.

14Ale každý bývá pokoušen, jsa lákán a vnaděn svou žádostivostí.

15Počala-li žádostivost, rodí pak hřích; hřích pak, byl-li spáchán, plodí smrt.

16Neklamte se (tedy), moji milovaní bratří!

17Každý dobrý úděl a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny, ani ze změny zastínění.

18Dobrovolně zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho tvorstva.

19Vězte, moji milovaní bratří, toto: Budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zdlouhavý k mluvení a zdlouhavý k hněvu!

20Neboť v hněvu nekoná člověk, co je spravedlivé před Bohem.

21Proto odložte všechnu nečistotu a všechen pozůstatek špatnosti a přijměte v tichosti vštípené slovo, které může spasiti vaše duše!

22Uvádějte však slovo ve skutek a neposlouchejte je jenom, jinak oklamáváte sami sebe!

23Neboť jestliže někdo slovo poslouchá, ale podle něho nejedná, podobá se člověku, který se dívá na svůj přirozený zevnějšek v zrcadle.

24Podívá se sice na sebe a odejde, a hned zapomene, jaký byl.

25Tomu však, kdo pohlédne v dokonalý zákon svobody a při něm vytrvá, a není zapomínavým posluchačem, nýbrž jedná podle něho, bude blaze při jeho jednání.

26Domnívá-li se někdo, že je zbožný, ale nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame sám sebe, toho zbožnost je bezcenná.

27Zbožnost pravá a bez poskvrny před Bohem Otcem je tato: Navštěvovati sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovati si neposkvrněnost tímto světem.

Jump to: Chapter 2 →