Philippians 2

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Platí-li tedy nějaká útěcha v Kristu, platí-li nějaká laskavá domluva, platí-li nějaké společenství Ducha a nějaká milosrdná láska,

2naplňte mou radost tak, abyste byli téže mysli, téže lásky, svorní a jednomyslně smýšleli.

3Nic (nedělejte) ze sobectví nebo ze ctižádostivosti, ale pokorně važte si jeden druhého více než sebe,

4hledíce každý ne (jen) na své věci, nýbrž také na věci jiných!

5To smýšlení mějte v sobě, které bylo i v Kristu Ježíši!

6On totiž, ač božské přirozenosti, nepokládal za lup to, že je roven Bohu,

7nýbrž sebe samého zmařil, přijav přirozenost nevolníka tím, že se stal podobným lidem a v svém zevnějšku byl shledán jako člověk.

8Ponížil sebe samého, stav se poslušným až k smrti, a to k smrti kříže.

9Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nad všechna jména;

10aby ve jménu Ježíšově pokleklo veškeré koleno na nebi, na zemi i v podsvětí;

11a aby každý jazyk vyznával k slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.

12Proto, moji miláčkové, jako jste vždycky poslechli, pracujte nejen v mé přítomnosti, nýbrž mnohem více i nyní v mé nepřítomnosti s bázní a třesením o své spáse!

13Neboť Bůh je to, jenž působí ve vás, jak se mu líbí, že chcete i konáte.

14Všecko čiňte bez reptaní a bez průtahu,

15abyste byli bezúhonní a čistí a byli neposkvrněnými dítkami Božími uprostřed nešlechetného a převráceného pokolení, mezi nímž vy svítíte jako světla ve vesmíru,

16držíce se slova života, a to k mé chloubě ke dni Kristovu, že jsem neběžel nadarmo, ani se nadarmo nenamáhal.

17A byť bych musel svou krev v oběť prolévat, budu se radovati nad obětí a službou vaší víry, a to budu se radovati s vámi se všemi.

18Podobně se však radujte i vy, a to se mnou se radujte!

19Doufám v Pánu Ježíši, že brzy pošlu k vám Timotheje, abych i já poznal, jak se vede vám, a byl dobré mysli.

20Nemám totiž nikoho (jiného), kdo by stejně smýšlel a kdo by se tak upřímně o vaše věci staral,

21neboť všichni myslí jen na své věci a ne na věci Ježíše Krista.

22Jak se on osvědčil, víte. Vždyť jako syn otci, tak mi sloužil při hlásání evangelia.

23Toho tedy, jak doufám, pošlu [k vám] hned, jak uvidím, co se stane se mnou.

24Důvěřuji však v Pánu, že také sám [k vám] brzy přijdu.

25Za potřebné však pokládám poslati k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého vy jste vyslali, aby mi v mé nouzi posloužil.

26Toužil totiž po vás všech a byl smuten, že jste uslyšeli, že se rozstonal.

27On se skutečně rozstonal na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

28Tím spěšněji ho proto posílám, abyste se zaradovali, až ho opět spatříte, a já abych byl klidnější.

29Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a mějte takové (muže) v úctě!

30Neboť pro dílo Kristovo se vydal až do nebezpečí smrti a svůj život vydal v sázku, aby nahradil vaši nepřítomnost ve službě pro mne.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →