1 Corinthians 2

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Také já, když jsem k vám přišel, bratří, nepřišel jsem vám zvěstovat svědectví Boží s vybranou řečí nebo moudrostí.

2Usoudil jsem totiž, že nic neznám mezi vámi, leč Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

3Ukázal jsem se pak u vás v mnohé slabosti, bázni a třesení.

4A má řeč a moje kázání se nedalo v přemlouvavých slovech moudrosti, nýbrž v projevech ducha a moci,

5aby se vaše víra nezakládala na lidské moudrosti, nýbrž na moci Boží.

6O moudrosti ovšem také mluvíme, mezi dokonalými; to však není moudrost tohoto světa, ani lidí vládnoucích tímto světem, kterým nezbývá leč zaniknouti.

7Ale mluvíme o moudrosti Boží, plné tajemství a skryté, kterou Bůh předurčil před věky pro naši slávu,

8kterou žádný z vládců tohoto světa nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nikdy by nebyli ukřižovali Pána slávy.

9Než jak je psáno: Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kdo ho milují.

10Ale nám to Bůh zjevil Duchem. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

11Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, leda duch člověka, který je v něm? Tak i věci Boží nezná nikdo, leč Duch Boží.

12My však jsme nepřijali ducha tohoto světa, nýbrž Ducha, který je z Boha, abychom věděli, čím nás Bůh obdařil.

13O tom také mluvíme, ne slovy naučenými lidskou moudrostí, ale naučenými od Ducha, takže duchovní věci vykládáme mluvou duchovní.

14Ovšem člověk jen s přirozeným založením nepřijímá věci Božího Ducha; neboť pro něho jsou pošetilostí a nemůže (je) poznati, poněvadž ty se posuzují duchovně.

15Ale duchovní člověk posuzuje všecko, a sám nepodléhá úsudku nikoho.

16Neboť kdo poznal myšlení Páně, aby jej mohl opravovat? My však máme smýšlení Kristovo.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →