Mark 5

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1A přišli na druhý břeh jezera do gerasenského kraje.

2Sotva vystoupil z lodi, hned mu vyšel vstříc z hrobů člověk s nečistým duchem.

3Přebýval v hrobech a ani řetězem ho už nikdo nemohl svázat;

4často ho totiž svázali pouty a řetězy, ale on se sebe řetězy strhal a pouta rozlámal; nikdo ho nemohl zkrotit.

5A pořád, ve dne v noci, dlel v hrobech a na horách a křičel tam a tloukl se kamením.

6Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, poklonil se mu

7a vykřikl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nemuč mě!“

8Řekl mu totiž: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“

9A tázal se ho: „Jak se jmenuješ? „I pravil mu: „Jmenuji se Pluk, protože je nás mnoho.“

10A velmi ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje.

11Tam na svahu hory se páslo velké stádo vepřů.

12I prosili ho (duchové): „Pošli nás do vepřů, a vejdeme do nich!“

13A dovolil jim to. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. Stádo však, kolem dvou tisíc, hnalo se střemhlav po svahu do moře a v moři se utopilo.

14Pasáci těch vepřů se rozutekli a oznámili to v městě a po dvorcích. I vyšli se (lidé) podívat, co se to stalo.

15Přijdou k Ježíšovi a vidí toho, který byl posedlý zlým duchem Plukem, že sedí oblečen a při zdravé mysli; a báli se.

16Ti pak, kteří to viděli, vypravovali jim, jak se to stalo s tím posedlým, a o vepřích.

17I počali ho prosit, aby se vzdálil z jejich končin.

18Když vstupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby s ním mohl zůstat.

19On mu (to) však nedovolil, nýbrž mu řekl: „Jdi domů k svým lidem a vypravuj jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou smiloval.

20I odešel a počal hlásat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš všichni se divili.

21Když se Ježíš přeplavil na lodi znovu na druhý břeh, shromáždil se k němu velký zástup; i zůstal u moře.

22Tu přijde jeden z představených synagogy, jménem Jairos, a jak ho spatří, padne mu k nohám

23a snažně ho prosí: „Umírá mi dcera. Pojď, vlož na ni ruce, aby se uzdravila a zůstala na živu!“

24I odešel s ním. Šel za ním velký zástup a tlačili se na něj.

25A (byla) jedna žena, která měla dvanáct let krvotok

26a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, ano celý svůj majetek vynaložila, a nic jí to nepomohlo, ale spíše jí bylo čím dál tím hůř.

27Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho roucha.

28Pravila si totiž: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu zdráva.“

29A hned se jí zastavil krvotok a pocítila v těle, že je uzdravena do toho trápení.

30Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc; i obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mého roucha?“

31Ale jeho učedníci mu pravili: „Vidíš, že se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mě dotkl?“

32I rozhlížel se, aby spatřil tu, která to udělala.

33Žena pak přistoupila s bázní a chvěním - věděla totiž, co se s ní stalo -, padla před ním na kolena a pověděla mu celou pravdu.

34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdráva od svého trápení!“

35Zatím co ještě mluví, přijdou lidé představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?“

36Ale když Ježíš uslyšel tu řeč, řekne představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“

37A nedovolil, aby ho kdo provázel, leč jen Petr, Jakub a Jakubův bratr Jan.

38A přijdou do domu představeného synagogy; vidí tam hluk a lidi plačící a velmi naříkající.

39I vejde a praví jim: „Co hlučíte a pláčete? Neumřelo to dítě, ale spí.“

40A posmívali se mu. On však všechny vykáže ven, vezme otce a matku dítěte a ty, kteří byli s ním, a vejde tam, kde dítě leželo.

41A vezme dítě za ruku a řekne mu: „Talitha kúm „, což znamená: „Dívko, pravím ti, vstaň!“

42A dívka najednou vstala a chodila; bylo jí totiž dvanáct let. A neobyčejně užasli.

43Ale on jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →