Philippians 2

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Je-li proto nějaká útěcha v Kristu, je-li nějaké ulehčení z lásky, je-li nějaké duchovní společenství, nějaký soucit a milosrdenství,

2naplňte mou radost, abyste byli téhož smýšlení, měli touž lásku, byli jednomyslní, jednoho smýšlení;

3abyste nebyli v ničem sobečtí ani chtiví marné slávy, ale v pokoře pokládejte jeden druhého za lepšího než sebe samé.

4Nehleďte každý jen na vlastní dobro, nýbrž každý i na dobro druhých.

5Mějte v sobě to smýšlení, které je v Kristu Ježíši:

6Ačkoliv má božskou přirozenost, nic nedbal na svou vznešenost, že je rovný Bohu,

7nýbrž zřekl se sám sebe, když vzal na sebe služebnou přirozenost a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl shledán jako člověk,

8ponížil sám sebe, když se stal poslušným až k smrti, a to k smrti kříže.

9Proto také ho Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nade všecko jméno,

10aby ve jménu Ježíšově pokleklo každé koleno nebešťanů, pozemšťanů a podzemšťanů,

11a aby každý jazyk vyznal, že Pánem je Ježíš Kristus, k slávě Boha Otce.

12Proto, moji drazí, jak jste vždycky poslechli, pracujte s bázní a s chvěním o své spáse, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž mnohem více nyní v mé nepřítomnosti.

13Vždyť Bůh sám to působí ve vás i chtění i konání podle své blahovůle.

14Všechno čiňte bez reptání a rozumování,

15abyste byli bez úhony a čistí, Boží děti bez poskvrny uprostřed špatného a převráceného pokolení, mezi nimiž svítíte jako světla ve světě.

16Držte slovo života, mně k chloubě pro den Kristův, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal.

17Než má-li být má krev prolita v úlitbu při obětování a přisluhování vaší víry, raduji se a raduji se spolu s vámi se všemi.

18Stejně však i vy se radujte a mějte radost se mnou!

19Doufám v Pánu Ježíši, že k vám brzy budu moci poslat Timotheje, abych i já byl dobré mysli, až se dovím, jak se vám daří.

20Nemám totiž nikoho, kdo by tak smýšlel a tolik upřímně pečoval o vaše věci;

21neboť všichni se honí za svými zájmy, ne za zájmy Krista Ježíše.

22Víte, jak se osvědčil, že jako dítě s otcem sloužil se mnou v evangeliu.

23Toho tedy doufám poslati, jakmile uvidím, na čem jsem;

24mám však důvěru v Pána, že i sám brzy přijdu.

25Zatím jsem však pokládal za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi přisluhoval v mých potřebách.

26Vždyť toužil po vás po všech a byl smuten, protože jste slyšeli, že se rozstonal.

27A opravdu onemocněl na smrt. Bůh se však nad ním slitoval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

28Tím spěšněji jsem ho proto poslal, abyste se při pohledu na něho zase zaradovali a já abych měl o zármutek méně.

29Přijměte ho tedy v Pánu s veškerou radostí a mějte takové lidi v úctě.

30Neboť pro dílo Kristovo málem by byl zemřel, když dal vlastní život v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →