1 Corinthians 10

Czech Kralichka 1998

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1Bratři, nechci, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod tím oblakem a všichni prošli mořem;

2a všichni byli oblakem a mořem pokřtěni v Mojžíše;

3a všichni jedli tentýž duchovní pokrm;

4a všichni pili tentýž duchovní nápoj (neboť pili z duchovní skály, která šla za nimi, a ta skála byl Kristus) ;

5ale ve většině z nich Bůh nenašel zalíbení, neboť byli pobiti na poušti.

6Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom nedychtili po zlých věcech, jako dychtili oni.

7Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich, jak je napsáno: "Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili."

8Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich v jeden den dvacet tři tisíc.

9Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.

10Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.

11A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo [to] zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků.

12Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl.

13Nezachvátilo vás [jiné] pokušení než lidské. Ale věrný [je] Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste [ji] mohli unést.

14A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.

15Mluvím jako k rozumným [lidem]; sami posuďte, co říkám.

16Kalich požehnání, který žehnáme-není [to] snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme-není [to] snad společenství Kristova těla?

17Vždyť jsme, [ač] mnozí, jedním chlebem, jedním tělem, neboť máme všichni podíl na tom jednom chlebu.

18Pohleďte na Izrael podle těla: nejsou snad ti, kdo jedí [z] obětí, účastníky oltáře?

19Co tedy říkám? Že modla je něco? Anebo, že modlám obětované je něco?

20[Říkám] spíše, že to, co obětují pohané, obětují démonům a ne Bohu. A [já] nechci, abyste byli účastníky démonů.

21Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.

22Anebo chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

23Všechno smím, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno buduje.

24Nikdo ať nehledá svůj [prospěch], ale každý [prospěch] toho druhého.

25Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,

26neboť" Pánova [je] země i její plnost."

27Jestliže vás někdo z nevěřících zve a [vy tam] chcete jít, jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.

28Kdyby vám však někdo řekl: "Toto je obětované modlám," nejezte kvůli tomu, kdo [vám to] oznámil, a kvůli svědomí. Vždyť" Pánova [je] země i její plnost."

29Nemluvím ovšem o [tvém] vlastním svědomí, ale [o svědomí] toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím [někoho] jiného?

30A jestliže já požívám [pokrm] s děkováním, proč mám být tupen kvůli tomu, za co vzdávám díky?

31Ať už tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě.

32Buďte bezúhonní pro Židy, pro Řeky i pro Boží církev,

33jako se i já všem snažím líbit v každém ohledu, nehledaje vlastní užitek, ale [užitek] mnohých, aby byli spaseni.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →