James 1

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

Jump to: Chapter 2 →

1Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav.

2Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení,

3vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost,

4vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo.

5Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána.

6Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému;

7onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane;

8je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený.

9Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení

10a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy;

11vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních.

12Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují.

13Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší.

14Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí;

15chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt.

16Nemylte se, moji milovaní bratři.

17Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu.

18Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů.

19Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu;

20hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti.

21Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše.

22Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe,

23protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle;

24prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je.

25Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen.

26Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné.

27Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa.

Jump to: Chapter 2 →