Mark 4

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu.

2A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:

3„Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.

4A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

5A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.

6Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

7Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

8A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“

9A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

10Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.

11Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

12aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.“

13A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?

14Rozsévač rozsévá Slovo.

15Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté.

16A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.

17A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.

18A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,

19ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

20Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“

21A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?

22Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.

23Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“

24A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.

25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“

26A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;

27v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.

28Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.

29A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“

30A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

31Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.

32A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.“

33A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.

34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.

35Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“

36Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.

37Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.

38A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“

39Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.

40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“

41Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →