Mark 5

Czech 2009 (Český Studijní Překlad)

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.

2A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem,

3který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,

4neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.

5A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.

6Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu

7a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“

8Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

9A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“

10A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

11Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.

12Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“

13On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.

14Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.

15Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl – toho, který měl Legii – a ulekli se.

16A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.

17Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.

18Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.

19Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

20On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

21Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.

22A hle, přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám

23a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

24Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.

25A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.

26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

27Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.

28Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

29A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.

30Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“

31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“

32Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.

33Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.

34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“

35Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“

36Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“

37A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.

38Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.

39Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“

40I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.

41Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: ‚Děvče, říkám ti, vstaň!‘

42A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich ihned veliký úžas.

43Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →