Lamentations 2

Czech SNC

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1Hospodin zahalil Jeruzalém oblakem svého rozhořčení a svrhl nádheru a slávu Izraele z nebe na zem. V den, kdy projevil svůj hněv, neušetřil ani chrám - místo svého přebývání.

2Bez milosti nechal rozbořit všechny izraelské domy a strhnout veškeré pevnosti. Srovnal celé království se zemí a srazil na kolena všechny, kdo stáli v jeho čele.

3Ve svém rozhořčení připravil Izrael o veškerou jeho moc a zbavil jeho obyvatele své ochrany před hrozbou nepřátel. Prohnal se zemí praotce Jákoba jako planoucí oheň, který zničí všechno kolem.

4Napjal svůj luk proti Izraelcům, jako by byl jejich nepřítel. Jako jejich protivník zahubil všechny, které si dříve oblíbil. Ničivý oheň jeho hněvu srovnal se zemí i chrám.

5Zachoval se jako skutečný nepřítel a zpustošil Izrael. Zničil všechny jeruzalémské paláce a rozbořil jeho pevnosti a zanechal v zemi jen nářky a bědování.

6Jako zahradu nechal vyplenit a zničit svůj chrám, v němž se setkával se svým lidem. Učinil tak přítrž všem slavnostem a sobotám, které si Izraelci připomínali. Ve svém rozhořčení zavrhl jak panovníky tak kněze.

7Neušetřil ani svůj vlastní oltář a opustil svatyni. Veškeré paláce města vydal do rukou nepřátel. Cizáci ztropili v chrámových prostorách rozruch jaký býval za dnů, kdy se v něm radoval izraelský lid.

8Hospodin nařídil nepřátelům strhnout hradby okolo Jeruzaléma. Vydal jim svůj rozkaz a dohlédl na jeho splnění. Veškeré ochranné valy a zdi tak padly před jeho mocí a zanikly.

9Nepřátelé prolomili jeruzalémské brány a zasypali je sutinami města. Odvlekli jeho panovníky do vyhnanství, a zbavili zemi jakéhokoliv zákona a práva. Navíc Hospodin přestal promlouvat k prorokům Izraele.

10Staří a moudří muži izraelského národa si proto oblékli smuteční žíněný oděv, mlčky sedí a sypou si na hlavu prach. Také jeruzalémské dívky sklonily zoufale své hlavy až k zemi.

11Mé oči již pro samý pláč nevidí a celé mé nitro se nesmírně trápí. Srdce mě bolí a ztratil jsem radost ze života, neboť můj národ zničili nepřátelé. V ulicích Jeruzaléma leží malé děti a čekají na smrt.

12Leží tam jako zranění válečníci, a zatímco je pomalu opouští život, ptají se svých matek, které je drží v náručí: "Kam se ztratilo všechno, co se dalo jíst?"

13Co o tobě mám říci? S čím tě mohu srovnávat, Jeruzaléme? Jaký příklad mám použít, abych tě utěšil. Vždyť tvá rána je hluboká jako sám oceán. Kdo tě dokáže uzdravit?

14Tvoji proroci ti lhali a falešně tě uklidňovali. Neupozornili vás na vaše provinění, aby odvrátili hrozbu vyhnanství. Věštby, které vám tito lidé předkládali, byly nepravdivé a svedly vás na scestí.

15Všichni, kdo prochází kolem Jeruzaléma, okázale vyjadřují své opovržení a výsměch. Ptají se: "Copak tohle má být to město, které bylo symbolem dokonalosti krásy a zdrojem potěšení pro celou zemi?"

16Všichni vaši nepřátelé si na vás dovolí, cokoliv si usmyslí. Vysmívají se vám, cení zuby a chvástají se: "Konečně jsme je pohltili. Na tento okamžik jsme dlouho čekali a těšili se až přijde."

17Hospodin vykonal vše, o čem rozhodl a před čím již dávno svůj lid důrazně varoval. Bez milosti Izraelce smetl a dovolil jejich nepřátelům, aby nad nimi zvítězili. Postavil se na stranu jejich protivníků.

18Srdce Izraelců nyní volají k Hospodinu. Plačte, jeruzalémské hradby, dnem i nocí roňte potoky slz a nedopřejte sobě ani svým očím odpočinku.

19Bděte a naříkejte i za soumraku, kdy začíná služba nočních strážců. Lidé, otevřete Hospodinu svá srdce dokořán. Pozvedněte k němu své ruce kvůli životu svých dětí, které umírají hlady na rohu každé ulice.

20Jen pohleď, Hospodine, a rozvaž, zda jsi někdy s někým naložil tak jako s Izraelci. Mají snad matky jíst vlastní děti, které vychovaly? Mají snad vrahové zabíjet kněze a proroky přímo v tvé svatyni?

21Mladí i staří spolu leží v prachu ulic. Nepřátelé zavraždili mladíky i panny. Přišli o život, neboť Hospodin je zbavil své přízně a nechal je nést důsledky jejich provinění.

22Stejně, jako jsi shromažďoval svůj lid ke slavnostem, shromáždil jsi nyní proti němu nepřátele ze všech stran. V den, kdy Hospodin přestal Izraelce chránit, se nikomu nepodařilo uniknout a nikdo nepřežil. Nepřátelé tak zahubili všechny, pro které byl dříve Jeruzalém místem bezpečí.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →