1 Kings 22 — Czech

4Potom se zeptal Jošafata: "Půjdeš se mnou do války o Rámot-gileád?" "Udělám to, co ty," odpověděl mu Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!"

5Jošafat ale izraelského krále ještě požádal: "Nejdříve se vyptej na slovo Hospodinovo."

6Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: "Mám jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?" "Jdi," odpovídali, "a Pán je vydá králi do rukou!"

7Jošafat ale naléhal: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?"

8"Vlastně tu jeden takový je," řekl izraelský král. "Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův." "Tak by král neměl mluvit," odpověděl Jošafat.

9Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: "Rychle, Michajáše, syna Jimlova!"

10Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi.

11Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: "Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!"

12A všichni ti proroci prorokovali podobně: "Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!"

13Posel, který šel pro Michajáše, mu tedy radil: "Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého."

14"Jakože je živ Hospodin," odpověděl Michajáš, "budu mluvit jen to, co mi řekne Hospodin."

15A tak přišel ke králi. Ten se ho zeptal: "Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?" "Jdi," odpověděl. "Čeká tě úspěch. Hospodin je králi vydá do rukou."

16Král ho však přerušil: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu neříkal nic než pravdu!"

17Michajáš mu tedy řekl: "Viděl jsem všechen Izrael jak ovce po horách rozptýlen, jak ovce bez svého pastýře. Hospodin řekl mi: Pány nemají, ať vrátí se domů každý v pokoji!"

18"Vždyť jsem ti to říkal," obrátil se izraelský král k Jošafatovi. "Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí."

19Michajáš ale pokračoval: "Nuže, slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici.

20Hospodin se ptal: ‚Kdo svede Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?' Ten říkal to a ten zas ono.

21Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.' Hospodin se zeptal: ‚Jak?'

22a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.' Na to Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.'

23Nuže, pohleď - do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí."

24Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: "Kudy asi přešel Hospodinův duch ode mě, aby mluvil k tobě?"

25"To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!" odpověděl mu Michajáš.

26Nato izraelský král rozkázal: "Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a princi Joašovi.

27Řeknete: ‚Tak praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nevrátím.'"

28Michajáš ale řekl: "Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin." A dodal: "Slyšte to, všichni lidé!"

29Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád.

30Izraelský král Jošafatovi řekl: "Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu." A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.

31Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: "Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!"

32Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: "To je určitě izraelský král." Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl,

33vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.

34Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. "Zpátky!" rozkázal král svému vozatajovi. "Odvez mě z boje! Jsem raněn!"

35Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel.

36Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: "Všichni domů, každý do své vlasti!"

37Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili.

38Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin.

39Ostatní Achabovy skutky - co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl - o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.

40Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš.

41Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba.

42Jošafat se ujal království v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho.

43Plně se držel cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné.

44Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

45Jošafat uzavřel mír s izraelským králem.

46Ostatní Jošafatovy skutky - jak byl udatný a jak bojoval - o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů.

47Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho otce Asy.

48V Edomu tehdy neměli krále, vládl tam místodržitel.

49Jošafat vybudoval zámořské loďstvo, aby se vydalo do Ofiru pro zlato. Z cesty ale sešlo, protože lodě ztroskotaly v Ecjon-geberu.

50Achaziáš, syn Achabův, nabídl Jošafatovi: "Ať spolu s tvými služebníky jedou na lodích i mí služebníci." Jošafat ale nechtěl.

51Potom Jošafat ulehl ke svým otcům a byl pochován ke svým předkům ve městě svého otce Davida. Místo něj pak začal kralovat jeho syn Jehoram.

52V sedmnáctém roce judského krále Jošafata začal nad Izraelem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem v Samaří dva roky.

53Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a držel se cesty svého otce a své matky i cesty Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. Sloužil Baalovi, klaněl se mu a popouzel Hospodina, Boha Izraele, přesně jako jeho otec.