1 Kings 3

Czech

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma.

2Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.

3Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

4Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.

5Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. "Žádej mě o cokoli a dám ti to," řekl mu Bůh ve snu.

6Šalomoun odpověděl: "Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je.

7Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení.

8Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat.

9Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?"

10Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to.

11Bůh mu řekl: "Protože jsi žádal právě o to - nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu -

12proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu.

13K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného.

14A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život."

15Šalomoun se pak probudil a hle - byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.

16Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním.

17"Prosím, pane můj!" promluvila jedna z nich. "Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem.

18Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí.

19V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla.

20A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně.

21Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím - a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím - to není můj syn; tohohle jsem neporodila!"

22Ta druhá žena ale tvrdila: "Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!" "Ne, ne," bránila se ta první. "Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!" Tak se před králem hádaly.

23Král je přerušil: "Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,' a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.'"

24Tehdy král rozkázal: "Přineste mi meč." Přinesli mu tedy meč.

25"Rozsekněte to živé dítě vedví," řekl král. "Polovinu dejte jedné a polovinu druhé."

26Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: "Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!" Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem. Ta druhá ale řekla: "Nebude moje ani tvoje. Sekejte!"

27Král tehdy rozhodl: "Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě - to je jeho matka."

28Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →