1 Corinthians 10

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1Nechci zajisté bratří, abyste nevěděli, že otcové naši všichni byli pod oblakem a všichni prošli mořem

2a všichni v oblace a v moři byli pokřtěni v Mojšíše

3a všichni jedli týž pokrm duchovní

4a všichni pili týž nápoj duchovní; pili jej totiž z duchovní skály, která šla s nimi, tou skalou pak byl Kristus.

5Avšak ve většině jich nezalíbilo se Bohu, neboť zahynuli na poušti.

6To pak se událo jako předobraz pro nás, abychom nebyli žádostiví věcí zlých, jakož i oni jich zažádali;

7ani modláři nebuďte, jako (byli) někteří z nich, jak jest psáno: „Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hráli.“

8Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich v jednom dni dvacet tři tisíce;

9ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a zahynuli od hadů;

10ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a zahynuli od zhoubce.

11Toto pak všecko událo se jim předobrazně, napsáno však bylo k výstraze pro nás, na něž připadla doba poslední.

12A proto, kdo se domnívá, že stojí, hleď, abys nepadl.

13Pokušení vás nezachvátilo leč lidské; Bůh však jest věrný, jenž nedopustí vás pokoušeti nad to, co můžete (snésti), nýbrž s pokušením učiní také úspěch, abyste mohli snésti.

14Proto, miláčkové moji, střezte se modloslužby.

15jako rozumným pravím: Posuďte vy sami, co

16dím: Kalich požehnání, který žehnáme, není-liž společenstvím krve Kristovy? A chléb, který lámeme, není-li společenstvím těla Kristova?

17Poněvadž (to jest) jeden chléb, jsme my mnozí tělem jedním; neboť všichni jsme účastni jednoho těla.

18Patřete na israelity podle těla; nejsou-liž ti, kteří jedí oběti, účastni oltáře?

19Co dím tedy? Že snad jest něčím věc obětovaná modlám anebo že modla jest něčím?

20(Nikoli), nýbrž že co obětují pohané, obětují duchům zlým a ne Bohu. Nechci však, abyste byli společníky duchů zlých.

21Nemůžete píti kalich Páně i kalich duchů zlých; nemůžete účastňovati se stolu Páně i stolu zlých duchů.

22Aneb-li popouzíme Pána k řevnivosti? Jsme snad silnější nežli on? Všecko jest (mi) dovoleno, ale ne všecko prospívá;

23všecko jest (mi) dovoleno, ale ne všecko vzdělává.

24Nikdo nehledej prospěchu svého, nýbrž (prospěchu) druhého.

25Všecko, co se prodává v masných krámech, jezte nic se nevyptávajíce pro svědomí,

26neboť „Hospodinova jest země i plnost její.“

27Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete-li jíti, jezte všecko, co se vám předloží, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

28Jestli však někdo vám řekne: „Toto jest věc obětovaná modlám,“ nejezte pro toho, jenž to oznámil, a pro svědomí.

29Míním pak svědomí nikoli tvoje, nýbrž toho druhého; neboť proč má svoboda měla by souzena býti od svědomí cizího?

30Zúčastňuji-li se (jídla) s vděčností, proč měl bych tupen býti pro to, zač díky činím?

31Budže tedy jíte, neb pijete, neb cokoliv jiného činíte, všecko ke slávě Boží čiňte.

32Bezúrazni buďte i židům i pohanům i církvi Boží,

33jakož i já včechněm ve všem vyhovuji, nehledaje prospěchu svého, nýbrž (prospěchu) mnohých, aby byli spaseni.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →