1 Corinthians 13

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, lásky však neměl, byl bych jako měd zvučící a jako zvonec znějící.

2A kdybych měl proroctví a znal všecka tajemství a veškerou vědu, a kdybych měl všecku víru, takže bych hory přenášel, lásky však kdybych neměl, ničím bych nebyl.

3A kdybych rozdal na pokrmy chudých veškeren statek svůj a vydal své tělo k spálení, lásky však kdybych neměl, nic by mi to neprospělo.

4Láska jest shovívavá, dobrotivá; láska nezávidí, nechlubí se, nenadýmá se,

5není ctižádostivá, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nemyslí o zlém,

6neraduje se z nepravosti, nýbrž raduje se s pravdou;

7všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všecko přetrpívá.

8Láska nikdy nepomíjí; budže (jest u koho dar) proroctví, zanikne, aneb (dar) jazyků, přestane, aneb poznání, zanikne.

9Neboť částečně (jen) poznáváme, částečně prorokujeme;

10když však přijde to, co jest dokonalé, zanikne to, co jest částečné.

11Když jsem byl dítkem, mluvil jsem jako dítko, smýšlel jsem jako dítko, soudil jsem jako dítko; když však jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětinské.

12Nyní patříme skrze zrcadlo v záhadě, ale tehdy tváří v tvář; nyní poznávám částečně, ale tehda poznám úplně, jakož i úplně poznán jsem.

13Nyní však trvají víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich jest láska.

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →