1 Corinthians 4

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1Tak suď každý o nás, jako o služebnících Kristových a správcích tajemství Božích.

2Tu však se vyžaduje při správcích, aby každý byl shledán věrným.

3Mně pak pramálo záleží na tom, abych byl souzen od vás neb od soudu lidského, avšak ani sám se nesoudím;

4neboť ničeho nejsem si vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten však, jenž mě soudí, jest Pán.

5Proto nesuďte (o ničem) před časem, dokavad nepřijde Pán, jenž nejen osvítí věci skryté v temnosti, nýbrž i na jevo uvede rady srdcí; a tehdy dostane se chvály každému od Boha.

6Toto jsem, bratří obrátil (podobenstvím) na sebe a na Apolla pro vás, abyste se na nás naučili tomuto (pravidlu): „Nic nad to, co jest psáno,“ byste se nenadýmali pro jiného jeden proti druhému.

7Neboť kdo tě vyznamenává? A co máš, abys toho nebyl dostal? Jestli však jsi (také) dostal, proč se chlubíš, jakobys nebyl dostal?

8Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás jste došli kralování. A kéž jste došli kralování, abychom i my kralovali s vámi.

9Neboť myslím, že Bůh nás apoštoly představil jako poslední, jako k smrti určené; vždyť jsme se stali podívanou světu, jak andělům, tak lidem.

10My jsme pošetilci pro Krista, vy rozumní v Kristu; my slabí, vy však silní; vy slavní, ale my bezectní.

11Až do té chvíle trpíme hlad a žízeň i nahotu a býváme políčkováni a bez obydlí stálého;

12a lopotíme se pracujíce rukama svýma; jsouce tupeni žehnáme, jsouce pronásledováni snášíme to,

13jsouce pomlouváni modlíme se; jako smetí toho světa jsme se stali, povrhelem u všech až dosavad.

14Nepíši to, abych vás zahanbil, nýbrž napomínám jako milované dítky své.

15Neboť byť jste měli vychovatelů v Kristu na tisíce, přece nemnoho máte otců. Neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium.

16Prosím vás tedy, budte následovníky mými (jakož i já jsem Kristovým).

17Proto vám posílám Timotea, jenž jest můj syn milovaný a věrný v Pánu; ten připomene vám cesty mé, (které jsou) v Kristu Ježíši, jak učím všude v každé církvi.

18Někteří však se naduli, jakobych k vám neměl přijíti.

19Ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtíti, a poznám nikoli řeč těch, kteří se naduli, nýbrž moc.

20Neboť království Boží nespočívá ve slovech, nýbrž v moci.

21Co chcete? S metlou-li mám přijíti k vám, či-li s láskou a v duchu mírnosti?

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →