John 10

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1„Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo nevchází dveřmi do ovčince, nýbrž odjinud vstupuje, ten jest zloděj a lotr.

2Kdo však vchází dveřmi, jest pastýř ovcí.

3Tomu vrátný otvírá, a ovce slyší hlas jeho, a on své ovce volá jménem a vyvádí je.

4A když své ovce vypustí, jde před nimi, a ovce ho následují, nebo znají hlas jeho.

5Cizího však nenásledují, nýbrž utíkájí od něho, neboť neznají hlasu cizích.“

6Toto podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni neporozuměli, co jim mluvil.

7Ježíš tedy řekl jim opět: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Já jsem dveře k ovcím.

8Všichni, kteří vystoupili (přede mnou) jsou zloději a lotři, ale ovce neslyšely jich.

9Já jsem dveře. Vejde-li kdo skrze mne, bude zachován; a vejde i vyjde a nalezne pastvu.

10Zloděj nepřichází, leč jen aby kradl a zabíjel a hubil. Já jsem přišel, aby měli život a měli hojnost.

11Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává život za ovce své.

12Nájemník však, totiž ten, kdo není (pravý) pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, opouští ovce a utíká; a vlk lapá a rozhání ovce.

13Nájemník pak utíká, poněvadž jest nájemník a nezáleží mu na ovcích.

14já jsem pastýř dobrý a znám své a znají mě moje,

15jako mě zná Otec a já znám Otce; a život svůj dávám za ovce své.

16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

17Proto miluje mě Otec, že dávám život svůj, abych jej zase ujal.

18Nikdo neodnímá ho ode mne, nýbrž já jej dávám sám od sebe. Mám moc jej dáti, a mám moc jej zase ujmouti. Příkaz tento dostal jsem od Otce svého.“

19Pro tyto řeči povstala opět roztržka mezi židy.

20Mnozí z nich pravili: „Má ducha zlého a blázní; proč ho posloucháte?“

21jiní pravili: „To nejsou slova posedlého. Může-liž duch zlý otevříti oči slepých?“

22Bylo pak v Jerusalemě posvícení, byla zima.

23A Ježíš chodil ve chrámě v podloubí Šalamounově.

24Tu obstoupili ho židé a pravili jemu: „Dokavad držíš duši naši v napětí? Jsi-li ty Kristus, pověz nám to zjevně.“

25Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám to a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu Otce mého, ty vydávají svědectví o mně.

26Ale vy nevěříte, neboť nejste z ovcí mých.

27Ovce mé slyší hlas můj, a já je znám, a následují mne;

28a já jim dávám život věčný, a nezhynou na věky, a nikdo nevytrhne jich z ruky mé.

29Co mi dal otec můj, to jest větší nade všecko, a nikdo nemůže (jich) vytrhnouti z ruky Otce mého.

30Já a Otec jedno jsme.“

31Tu židé chápali kamení, aby ho kamenovali.

32Ježíš jim odpověděl: „Mnoho skutků dobrých ukázal jsem vám od Otce; pro který z těch skutků mě kamenujete?“

33Židé odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nekamenujeme, nýbrž pro rouhání, totiž, že ty jsa člověkem, děláš se Bohem.“

34Ježíš jim odpověděl: „Není-liž psáno v zákoně vašem Já jsem řekl: Bohové jste?“

35Jestliže bohy nazval ty, k nimž slovo Boží bylo řečeno, (a Písmo nemůže se zrušiti),

36o tom-li, jejž Otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte:,Rouháš se,‘ poněvadž jsem řekl:,Syn Boží jsem?‘

37Nečiním-li skutkův Otce mého, nevěřte mi;

38jestli však (je) činím a nechcete věřiti mně, skutkům věřte, abyste poznali a uvěřili, že Otec jest ve mně a já v Otci.“

39Tu hledali ho zajmouti, ale (on) ušel z rukou jejich.

40A odešel opět za Jordan na to místo, kde Jan nejprve křtil, a zůstal tam.

41I přišli mnozí k němu a pravili: „Jan neučinil sice žádného zázraku,

42ale všecko, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivo,“ A mnozí uvěřili v něho.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →