John 14

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →

1„Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

2V domě Otce mého jest příbytků mnoho; kdyby ne, byl bych vám to řekl, neboť jdu, abych vám připravil místo.

3A jestli odejdu a připravím vám místo, přijdu zase a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.

4kam já jdu víte, i cestu znáte.“

5Řekl mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš: i kterak můžeme znáti cestu?“

6Ježíš řekl jemu: „Já jsem cesta a pravda a život; nikdo nepřichází k Otci leč jen skrze mne.

7Kdybyste byli poznali mne, byli byste poznali i Otce mého; a od této chvíle poznáváte ho, ba viděli jste jej.“

8Dí jemu Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a dostačí nám.“

9Ježíš řekl jemu: „Tak dlouhý čas jsem s vámi, a nepoznali jste mne, Filipe? Kdo vidí mne, vidí i Otce. Kterak ty pravíš:,Ukaž nám Otce?‘

10Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, která já mluvím vám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve mně, činí ty skutky.

11Věřte mi, že já v Otci a Otec ve mně jest.

12Ne-li, pro skutky samy věřte. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo věří ve mne, bude i on činiti skutky, které já činím, ano větší nad ty bude činiti, neboť já jdu k Otci,

13a začkoli budete prositi (Otce) ve jménu mém, učiním to, aby oslaven byl Otec v Synu.

14A budete-li zač prositi ve jménu mém, učiním to.“

15„Milujete-li mě, přikázání má zachovávejte.

16A já budu prositi Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstával na věky,

17Ducha pravdy; jeho svět nemůže přijmouti, poněvadž ho nevidí ani ho nezná; vy však jej znáte; neboť ve vás zůstává a ve vás bude.“

18Nenechám vás sirotků, přijdu zase k vám.

19Ještě maličko, a svět již mne neuzří; vy však mě uzříte, neboť já jsem živ, i vy živi budete.

20V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém a vy ve mně a já ve vás.

21Kdo má přikázání moje a je zachovává, ten mě miluje. Kdo však miluje mne, bude milován od Otce mého, i já budu jej milovati a zjevím se mu.“

22Řekl mu Juda, nikoliv onen iškariotský: „Pane, co se to stalo, že se hodláš zjeviti nám, a ne světu?“

23Ježíš mu odpověděl: „Miluje-li kdo mne, slovo mé zachovávati bude, a Otec můj bude ho milovati, i přijdeme k němu a příbytek u něho si učiníme.

24Kdo mě nemiluje, slov mých nezachovává, a (přece) slovo, které slyšíte, není moje, nýbrž Otce, který mě poslal.“

25„Toto mluvil jsem vám u vás zůstávaje,

26Utěšitel pak, Duch svatý, kteréhož Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všem věcem a připomene vám všecko, co jsem mluvil vám.

27Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já vám dávám. Nermutiž se srdce vaše, aniž se strachuj.

28Slyšeli jste, že já jsem vám řekl: Jdu a přijdu (zase) k vám. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec větší jest mne.

29A nyní pověděl jsem vám to, prve než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.

30Již nebudu mnoho mluviti s vámi, neboť přichází kníže tohoto světa, a na mně nemá ničeho,

31avšak aby svět poznal, že miluji Otce a tak činím, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme.“

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →