Mark 4

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1A opět počal učiti u moře; i shromáždil se k němu zástup veliký, takže vstoupiv na loď, seděl (v ní) na moři, a veškeren lid byl u moře na zemi.

2I učil je mnohým věcem v podobenstvích a pravil jim ve svém učení:

3„Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4A když rozséval, některé (zrno) padlo vedle cesty, i přiletěli ptáci a sezobali je.

5A jiné padlo na místo skalnaté, kde nemělo mnoho země, a vzešlo hned, poněvadž nemělo hluboké země;

6ale když vyšlo slunce, uvadlo, a poněvadž nemělo kořene, uschlo.

7A jiné padlo do trní, i vzrostlo trní a udusilo je, a nevydalo užitku.

8A jiné padlo v zemi dobrou a vydalo plod, který vzešel i rostl, a přinášelo na třicet, i na šedesát i na sto (zrn).“

9I řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

10A když byl sám, otázalo se ho jeho okolí i se dvanácti na to podobenství.

11I řekl jim: „Vám jest dáno poznati tajemství království Božího, oněm však, kteří jsou vně, podává se všecko v podobenstvích,

12aby hledíce se dívali a neviděli a poslouchajíce slyšeli a nerozuměli, by snad se neobrátili a neodpustily se jim hříchy.“

13I řekl jim: „Nerozumíte podobenství tomu? I kterak poznáte podobenství všecka?

14Rozsévač rozsévá slovo.

15Těmi pak, kteří (jsou) vedle cesty, rozumějí se ti, kde slovo se rozsévá, a když je uslyší, ihned satan přichází a odnímá slovo, které bylo zaseto do srdce jejich.

16A podobně těmi, kteří se rozsévají na místa skalnatá, rozumějí se ti, kteří, když uslyší slovo, přijímají je hned s radostí,

17ale nemají v sobě kořene, nýbrž jsou chvilkoví; potom, když nastane soužení neb pronásledování pro to slovo, ihned se pohoršují.

18A jsou jiní, kteří se rozsívají mezi trní; to jsou ti, kteří slyší slovo,

19ale starosti tohoto světa a klam bohatství a žádosti jiných věcí vcházejíce udušují slovo a stává se neplodným.

20A těmi, kteří byli zaseti v zemi dobrou, rozumějí se ti, kteří slyší slovo a je přijímají i plod přinášejí, jeden třicet, jiný šedesát, jiný sto.“

21I řekl jim: „Zdali přinášejí svíci, aby ji postavili pod kbelík neb pod postel? Ne-liž, aby ji postavili na svícen?

22Neboť není nic skrytého, co by nemělo býti zjeveno, aniž co dělo se tajného, leč aby přišlo najevo.

23Má-li kdo uši k slyšení, slyš.“

24I řekl jim: „Uvažte, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou měrou bude měřeno vám, ano bude vám přidáno.

25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, od toho bude odňato i to, co má.“

26Také řekl: „Tak děje se v království Božím, jako když člověk uvrhne símě do země;

27i spí a vstává v noci a ve dne, a símě vzchází a vzrůstá, - on sám neví, jak.

28Neboť země sama od sebe plodí nejprve bylinu, potom klas, nato plné zrno v klase.

29Když však plod to dopustí, ihned přičíní srp, neboť nastala žeň.“

30Také řekl: „K čemu přirovnáme království Boží, aneb v kterém podobenství máme je představiti?

31(Jest) jako zrno hořčičné, které, když se zaseje do země, - menší jest než všecka semena, jež jsou na zemi,

32ale když se zaseje, - vzrůstá a stává se větším než všecky byliny, a pouští ratolesti veliké, takže ptáci nebeští mohou bydleli pod stínem jeho.“

33A mnoha takovými podobenstvími mluvil jim slovo, jak mohli slyšeti;

34bez podobenství nemluvil jim, soukromě však vykládal učeníkům svým všecko.

35I řekl jim v onen den, když nastal večer: „Přeplavme se na druhou stranu.“

36A nechavše lid, vzali ho tak, jak byl na lodi; a jiné lodi provázely ho

37I nastala veliká vichřice, a vlny vnikaly do lodi, takže loď se již naplňovala.

38On však spal v zadní části lodi na podušce; i vzbudili ho a řekli jemu: „Mistře, není tobě nic do toho, že hyneme?“

39I vstav přísně přikázal větru a řekl moři: „Buď ticho a upokoj se.“ A přestal vítr a nastalo ticho veliké.

40A řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“ I pojala je bázeň veliká a pravili druh k druhu: „Kdo asi jest tento, že i vítr a moře ho poslouchají?“

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →